Prázdniny u moře s oslavou 40tých narozenin Fredova bráchy. Něco, co bylo v plánu už téměř půl roku. Já se k tomu připojila někdy v červnu. Chtěla jsem strávit týden s Fredovou rodinou. Zajímalo mě, jaký to bude, jestli si budeme rozumět.. Přesto, že týden u moře pro mě není zrovna sen o šťastně strávených prázdninách. Ale v horách už jsem letos byla. A nakonec Atlantik není moře, ale oceán.. prostě ten týden byl nakonec docela prima.
V pondělí odpoledne jsme teda letěli Lyon-Bordeaux, na letišti nás vyzvedli rodiče a autem jsme se přesunuli asi 60 km do vesničky, kde mají dům tchán a tchyně Fredova bráchy. Byl tam i Patrick (ten brácha), jeho žena a dvě dcery. Kromě toho taky zaparkovaný karavan, který tam Fredovi rodiče nechávají přes rok, aby nemuseli z Marseille až sem jezdit s takovým obrem.. Když jsme si večer šli lehnout dovnitř, tak se ukázalo, že přes zimu tam zřejmě bydlela myš.. To bylo páni nadělení :-). Je pravda, že toho měli hodně buď posranýho nebo rozkousanýho (včetně elektriky k světelné signalizaci..), rozhodně se ta myška v zimě činila. Ale zároveň byla sranda pozorovat jaký "neštěstí" z toho bylo. Tak jsme všechno vyházeli, dojeli koupit nový spacáky a další potřebný věci (stan a nafukovací matrace tu myšopohromu naštěstí přežili). Pak nás Fredův táta zavezl do Montalivet, přímořské vesničky, kde je kemp a kam se celá jejich rodina od nepaměti jezdí každý rok rekreovat. Měli jsme tam být sami, ale nakonec se Fredovi rodiče rozhodli, že taky chtějí být v kempu a ne u příbuzných na zahradě, tak jsme tam byli spolu. My ve stanu a oni v karavanu 5 metrů od nás.
V Montalivet je každý prázdninový dopoledne velký trh se vším možným, mimo jiné i se stánkem se "sangrií", kde se každoročně Fred potkává s kamarády, aby spolu kolem poledního vypili tak 5-10 litrů tohoto lahodného nápoje (podle toho, jestli zrovna někdo slaví narozeniny, nebo se pije jen tak). Občas se po zavření stánku ještě přesunou do nějakého baru a když zavře i ten, tak se jde většinou na pláž. No, já na tohle brzký popíjení ve velkých objemech nejsem. Šla jsem tam s ním jednou a bylo mi to skoro až nepříjemný, protože místní mají silný přízvuk, drmolej si mezi sebou a do toho jsou ještě trochu opilý, a já nerozuměla skoro ani slovu a připadala jsem si tam docela osaměle. Podobně to vypadalo na jednom večerním trhu, v jiný vesničce ale s tím samým stánkem se sangrií. Ale to bylo aspon navečer, hrála živá hudba, furt někdo dolíval do kelímků až jsem se nakonec taky docela opila. Dostatečně nato, abych usnula v hospodě kam jsme se přesunuli když trh skončil.. :-P. Následující dny jsem stánek se sangrií obcházela obloukem..
Aby všeho toho jídla nebylo málo, tak v pátek večer byla již zmíněná narozeninová oslava. Ten den Fred odjel popíjet s kamarády a já byla celý den s jeho rodiči, Patrickem a dvěma neteřinkama (6 a 3 roky). Byl to krásný den, na jehož konci jsem měla o dvě malé přítulné kamarádky navíc. S dětmi je to naštěstí snadný. Byli jsme se projít a pak koupat a lovit mušle a stavět hrady z písku.. Nakonec mi ta menší usnula v náručí v autě po cestě na tu večerní oslavu. A zase jsme jedli pili a hodovali, tentokrát z toho mám i důkazní materiál.. Myslím, že po tomhle večeru nezbývá moc rodiny, kterou bych ještě neznala..
V sobotu jsme se vypravili s Fredem do Bordeaux. Myslím že to byl jediný den, co bylo v Montalivet opravdu hezky (protože jinak tam panovalo aprílový počasí), no a v Bordeaux? Bylo zataženo a foukalo.. Lucky us. Ale jinak jsem moc ráda, že jsme to tam mohla vidět. Nemůžu tvrdit, že je to pěkný město, ale rozhodně město s pěkným centrem.. Viz fotky.. Pobavil mě jeden žebrající muž, tiše sedící s kartonem, na němž stálo "Au moins je ne vous emmerde pas avec mon accordion" - to znamená "Aspoň vás tady neseru s vyhráváním na harmoniku.." nebo něco v tom smyslu. Měla jsem chuť mu hodit pár drobnejch. Ke konci už jsme byli nějaký unavený, tak jsme sedli do nějaký tramvaje a jeli na vyhlídkovou jízdu na konečnou a zpátky.. Fred se přitom trochu prospal a aspoň se mu pak líp řídilo na zpáteční cestě.
V neděli bylo trochu běhání, trochu snagrie, trochu loučení a trochu pláže a v pondělí v šest ráno jsme vstávali abychom stihli zpáteční let.
Žádné komentáře:
Okomentovat