pátek 19. dubna 2013

Poslední lyžování, DPP, Liviiny narozeniny, talent show



Ahoj po dloooouhý době! Rozhodla jsem se po malých a stravitelných kouscích dopsat zížitky z uplynulých dvou měsíců, ale vzpomínat takhle moc dozadu je těžký, tak si nejsem jistá, jestli z toho nevyleze pět řádků o frisbee, škole a mnohočetných večírcích.

Naposled jsem psala o velikonocích s Eliškou, takže se ocitáme cca na začátku dubna. Několik dní potom, co odjela, se konala u Freda "Diner presque parfait" (skoro perfektní večeře). Večeře v šesti lidech, respektive třech párech. Už to pořádají asi rok, vždycky někdo uvaří a jde se k němu jíst. A Fred, nutno uznat, uvařil výborně. Nemám fotky (vkládám ilustartivní), ale začalo to předkrmem ve stylu jednohubek - zapečenej toustovej chleba s kozim sýrem a sušeným rajčatem, sušená šveska zapečená se slaninou a kozím sýrem a rajčata s mozzarelou. Hlavní chod bylo něco jako pečené kapsičky z listovýho (nebo takovýho nějakýho podobnýho) těsta s různým typem náplně a se salátem a dezert byl kiwi se zázvorem, což jsem úspěšně zopakovala jako dezert když Livia slavila o týden později narozeniny.

Liviiny narozeniny byly asi v půlce dubna. Byly jsme (já, Basak a Eva) předtím naposledy lyžovat v Deux Alpes, za stále báječnejch sněhovejch podmínek a slunečného počasí (dole ve spodní stanici bylo kolem patnácti stupňů). Byl to den organizovanej univerzitní lyžarskou školou a během dopoledne jsme absolvovaly lyžarskej orienťák po svazích, zakončenej gril párty v 3200mnm a tombolou, ve který jsem vyhrála výukovej den potápění v nedalekém jezeře vedle Grenoblu. To snad proběhne někdy v červnu, ale musim zvednout telefon a objednat se. Jupí. Asi vůbec prvně co jsem něco takhle vyhrála.

No a když jsme se vrátili hladový domů, tak ostatní akorát vyráželi na nákup na večerní oslavu. Takže jsme ještě chvíli hladověly, a navíc nám holkám nešel roztopit gril.. Ale přišel Fred a trochu nás zachránil a pak se po něm přitrousilo dalších asi 20 lidí, z nichž jsem hodně neznala, protože byli od Livie z aťáku. No nakonec jsem oslavě moc nedala a kolem půlnoci, řádně najedená, se odporoučela spát.

Vzhledem k tomu, že se udělalo na pár dní celkem dost hezky a my z toho měli radost, tak Fred svolal kamarády a udělali jsme si jednoho dne v parku večerní piknik. Byla tam hlava na hlavě - všichni v Grenoblu asi chodí piknikařit do tohohle parku.. Ale bylo to prima, až ke konci mě to vrhlo do jakýsi stýskací nálady. Prostě jste mi chyběli, kamarádi! To napravíme.. jen co se vrátím.
Poslední událostí před etapou "prázdniny XY" byla třetí prezentace v ateliéru, kterou jsme sesmolily den předem, protože už jsme prostě musely. Načež jsme pak po odprezentování řekly, že se nám to takhle moc nelíbí a Beatris se rozhodla oddělit od naší skupiny a pracovat samostatně. Nevím, jestli už jsem to psala, ale pracujeme teď na takovém souboru staveb okolo lanovkovýho nádraží v jednom malým městečku v horách vedle Grenoblu.
A hurá, teď máme dvacátého dubna a začínají nám další, tentokrát čtrnáctidenní prázdniny.

Jooo, kecám, ještě jsem zapoměla na talentovou soutěž pořádanou jednou ze školních organizací. Lidi tam zpívali, tancovali, kouzlili, kreslili, točili ohnicejma koulema, ale hlavně! Hlavně Wolfgang a "jeho kapela" nám zahráli a zazpívali - nakonec asi tři písničky, protože lidi trsali po celý posluchárně a nechtěli je nechat odejít.


 



úterý 2. dubna 2013

Velikonoce s Eliškou

Přijeli ve čtvrtek ráno. Honza (Evin přítel), jeho rodiče a nakonec s nima i Eliška, protože měli volný místo v autě a ona mi náhodou pár dní předtím psala, že má chuť někam jet. No a tak tady byli, asi v půl osmý ráno. My měli akorát před prezentací ve škole, takže se tam se mnou Eliška šla podívat, jak šprechtím francouzsky, pak jsme si prohlídly školu a vyrazily s deštníkama do města. Mezitím ještě volal Evě její brácha, že měl jet někam do Švýcarska do hor na skialpy, ale bylo moc hnusně, a že je teda za hodinu ještě se svojí kámoškou u nás v Grenoblu. Tak najednou bylo na bytě o šest lidí víc, ale taky o hodně víc zábavy a dobrýho jídla (Honzovi rodiče teda pak jeli spát do hotelu).
Bylo nevlídno, přinejmenším mrholilo, a mě se furt samovolně zavíral dešník.. No, prohlídly jsme si co se dalo a skončily v jedný útulný kavárně v centru, kde jsme napsaly pohledy do čech. Chtěly jsme pak vyjet na Bastillu (místí pevnost s výhledem na město), ale bylo tak hnusně, že jsme viděly jen ty kabely od lanovky co mizí v mlze, tak jsme šli radši do muzea. Tam byla zrovna výstava historickejch podprsenek a spodního prádla, takže docela sranda. Na cestě domů jsme se stavili v hospodě za Fredem a pak jsme šli domů večeřet (vynikající guláš od Honzova taťky) a prohlížet Eliščinu bakalářku a najednou byla skoro půlnoc a já v půl pátý ráno měla vstávat na páteční exkurzi do jednoho horskýho střediska - Avoriaz. Nakonec jsem spala asi tři hodiny, protože se mi vůbec nedařilo usnout.



Takže Avoriaz byl krušný. Byla zima, sněžilo, foukalo, byli jsme celej den 1800 m vysoko a já usínala jakmile jsme si někde byť jen na pár sekund sedli. Ale jinak bych řekla, že je to architektonicky ohromně zajímavý středisko a jsem ráda že jsem ho viděla. Vrátila jsem se v půl dvanáctý večer a čekala mě vynikající večeře - děkuju Eliško. Fotky mám na facebooku. Posléze sem se dozvěděla že Camille s Bašak a Liviou jeli na nějakou párty na Bastille s All you can drink, hooodně se opily, zvracely, čůraly na hlavní přístupový cestě mávaje kolemjdoucím a domů se vracely taxíkem. Kola si vyzvedávaly o dva dny pozdějc.. Asi to bylo fakt velký.





V sobotu jsme vyrazily do Lyonu, spolujízdou co odjížděla v půl osmý ráno z nádraží, takže sem se sice zase moc nevyspala, ale jinak to bylo prima. Zase pršelo, ale koupila jsem si novej deštník, takže krása. Měly jsme dost ušoupaný nohy za ten den, ale stihly jsme toho vidět velkou spoustu. Do Grenoblu jsme se vrátily kolem sedmý a měli jsme jít s Fredem a jeho kamarádama tančit salsu, ale nakonec jsme zjistili, že ten klub je zavřenej a skončili jsme na nějaký teenager diskotéce. Tak třeba to jednou, někdy jindy, vyjde - protože tohle už se mi stalo podruhý.



V neděli ráno jsme chtěly dělat palačinky, ale nakonec dělala Camille kanadskou snídaní pro všechny (smažená bageta obalená ve vajíčku s mlíkem, politá javorovym sirupem) a tak jsme si palačinky nechaly k večeři. Jinak v neděli byla oslava narozenin mýho buddyho - Yohanna. Plánoval jí udělat na břehu jezera někde v horách, ale bohužel bylo super hnusně, když jsme tam dojeli tak sněžilo a bylo vidět na deset metrů, tak jsme dvěma dodávkama ve dvaceti lidech sjeli zase dolů do nějaký zámecký zahrady ve Vizille a oslavili jsme to tam, házením s frisbeem a rugby-míčem, hraním na kytaru, slacklinou, piknikem a dortem, prohlídkou zámeckýho muzea a přilehlýho lunaparku, koukáním na pářící se labutě a pasoucí se jeleny, a taky občas na nesměle vykukující sluníčko. Až na Evu tam byla celá moje Cascatelle rodinka a pak samozřejmě Eliška a nakonec i Fred. Večer jsem pak ale strávila popíjením zázvorových čajíčků, protože mě z toho blbýho počasí a nespaní bolelo v krku. Ale dobrý, zažehnáno.






Na Velikonoční pondělí bylo poprvé celkem teplo a hlavně sluníčko, vyšly jsme s Eliškou na Bastillu, sedly na lavičku a koukaly na město a na hory a obě jsme se trochu spálily. Pak jsme piknikovaly v parku a jely se na kole projet po městě, dívat se na baráky. Večer jsem chtěla jít na trénink, ale zapoměla jsem, že sem si akorát dala prát všechny teplý kalhoty na běhání, a taky ponožky. Takže jsem neměla co na sebe a tudíž jsem zůstala doma a užila si párty se spostou jídla co pro nás připravila Eva s rodinkou Šimrů a Bašak. Mimo jiné jsme dostali přípitek šampaňským a naučily Wolfganga Hody hody doprovody a on pak vyšlehal všechny přítomný holky. Pak trochu kytary, povídání, relax, velikonoční nádivka a barevný vajíčka a spousta chlebíčků s různejma pomazánkama, no prostě mňam.




Odjeli v úterý v poledne. A Camille jela do Brcelony. Takže je nás tu jenom pět a je na čase začít zas dělat něco do školy. Za tejden mám první zkoušku..