Naposled jsem psala o velikonocích s Eliškou, takže se ocitáme cca na začátku dubna. Několik dní potom, co odjela, se konala u Freda "Diner presque parfait" (skoro perfektní večeře). Večeře v šesti lidech, respektive třech párech. Už to pořádají asi rok, vždycky někdo uvaří a jde se k němu jíst. A Fred, nutno uznat, uvařil výborně. Nemám fotky (vkládám ilustartivní), ale začalo to předkrmem ve stylu jednohubek - zapečenej toustovej chleba s kozim sýrem a sušeným rajčatem, sušená šveska zapečená se slaninou a kozím sýrem a rajčata s mozzarelou. Hlavní chod bylo něco jako pečené kapsičky z listovýho (nebo takovýho nějakýho podobnýho) těsta s různým typem náplně a se salátem a dezert byl kiwi se zázvorem, což jsem úspěšně zopakovala jako dezert když Livia slavila o týden později narozeniny.
Liviiny narozeniny byly asi v půlce dubna. Byly jsme (já, Basak a Eva) předtím naposledy lyžovat v Deux Alpes, za stále báječnejch sněhovejch podmínek a slunečného počasí (dole ve spodní stanici bylo kolem patnácti stupňů). Byl to den organizovanej univerzitní lyžarskou školou a během dopoledne jsme absolvovaly lyžarskej orienťák po svazích, zakončenej gril párty v 3200mnm a tombolou, ve který jsem vyhrála výukovej den potápění v nedalekém jezeře vedle Grenoblu. To snad proběhne někdy v červnu, ale musim zvednout telefon a objednat se. Jupí. Asi vůbec prvně co jsem něco takhle vyhrála.
No a když jsme se vrátili hladový domů, tak ostatní akorát vyráželi na nákup na večerní oslavu. Takže jsme ještě chvíli hladověly, a navíc nám holkám nešel roztopit gril.. Ale přišel Fred a trochu nás zachránil a pak se po něm přitrousilo dalších asi 20 lidí, z nichž jsem hodně neznala, protože byli od Livie z aťáku. No nakonec jsem oslavě moc nedala a kolem půlnoci, řádně najedená, se odporoučela spát.
Vzhledem k tomu, že se udělalo na pár dní celkem dost hezky a my z toho měli radost, tak Fred svolal kamarády a udělali jsme si jednoho dne v parku večerní piknik. Byla tam hlava na hlavě - všichni v Grenoblu asi chodí piknikařit do tohohle parku.. Ale bylo to prima, až ke konci mě to vrhlo do jakýsi stýskací nálady. Prostě jste mi chyběli, kamarádi! To napravíme.. jen co se vrátím.
Poslední událostí před etapou "prázdniny XY" byla třetí prezentace v ateliéru, kterou jsme sesmolily den předem, protože už jsme prostě musely. Načež jsme pak po odprezentování řekly, že se nám to takhle moc nelíbí a Beatris se rozhodla oddělit od naší skupiny a pracovat samostatně. Nevím, jestli už jsem to psala, ale pracujeme teď na takovém souboru staveb okolo lanovkovýho nádraží v jednom malým městečku v horách vedle Grenoblu.
A hurá, teď máme dvacátého dubna a začínají nám další, tentokrát čtrnáctidenní prázdniny.
Jooo, kecám, ještě jsem zapoměla na talentovou soutěž pořádanou jednou ze školních organizací. Lidi tam zpívali, tancovali, kouzlili, kreslili, točili ohnicejma koulema, ale hlavně! Hlavně Wolfgang a "jeho kapela" nám zahráli a zazpívali - nakonec asi tři písničky, protože lidi trsali po celý posluchárně a nechtěli je nechat odejít.
Žádné komentáře:
Okomentovat