pátek 28. listopadu 2014

Weekend club, Praha, Thanksgiving

Weekend club (14.-16.11.)
S lidma z frisbee teamu a dalšími spřátelenými osobami (bývalý hráči, partneři, kamarádi) jsme se na víkend jeli rekreovat do ubytovny ve Villard-de-Lans. V pátek večer nám k hrála hudba k pokecu a trsání, v sobotu ráno se někteří stateční vydali hrát frisbee do deště, ostatní dospávali noc a vylezli až k obědu. Na pokojích byly palandy a tu noc z palandy nade mnou spadla kamaradka (chtěla na záchod a zapomněla, že je vysoko..). Docela mi nahnala strach, protože se polámala o vedleší postel... Po rentgenu z toho ale bylo "jen" naprasklý žebro. Po sobotním obědu jsme si zahráli pár kolektivních a deskových her, pak soutěžili ve kvízu, který nás měl navzájem sblížit, povečeřeli jsme a pak se víceméně opakoval páteční večer, noc a ospalé dopoledne. S tím rozdílem, že v neděli bylo už docela pěkně a ven na discgolf odešla valná část lidí. Když se vrátili, já jsem akorát odjížděla, protože mě večer čekal ještě přesun do Ženevy.
P.S.: Ty divný převleky na fotkách... Téma pátečního večero znělo "J'étais", a toho sobotního "je serai".. tak si to přeložte :-). Já jsem se o tom ale dozvěděla půl hodiny před odjezdem, tak jsem se na vymejšlení nějakýho převleku vykašlala.




Praha (17.11.-21.11.)
Jak já jsem se těšila :-). Na programu nakonec bylo: mnohá setkání s mnohými přáteli a kamarády, zařízení po-stážových papírů na rektorátu, uklízení doma, oběd s babičkou a dědou, obědo-večeře s tátou a s Karin (ve vynikající restauraci: http://cestr.ambi.cz/cz/#index), zubařka, Divoký historky, procházka centrem, koncert na Václaváku (stihla jsem jen Michala Prokopa, ale v životě jsem neviděla na Václaváku tolik lidí), no a určitě i nějaké další věci :-). Celou dobu mě sice bolelo v krku, ale celkem úspěšně jsem s tím bojovala. Taky bylo celou dobu docela hnusně, takže 1,5 hodinový zpáteční let nad mrakama byla taková moje sluneční terapie. V Ženevě jsem se byla podívat u Martí ve škole, pak jsme spolu nakoupily, uvařily vynikající cuketovou polívku a večer zakončily pár panáky hruškovice. Ráno jsem se pak se spolujízdou vrátila do Grenoblu. (Další fotky z Prahy)




Díkuvzdání: 
Ve frisbee týmu máme pár amerických hráčů, kteří se společně rozhodli uspořádat díkuvzdání. Když jsem přijela ze Ženevy (kolem poledne), tak Fred ještě napůl spal po prohýřené páteční noci, ale celkem brzo jsme se vykopali, došli nakoupit náš podíl (pivo, víno) a jeli do bytu v centru, kde se ta slavná událost pořádala. Společně s ostatními jsme to tam pak všechno připravili na stůl, Ian dopekl krocana s nádivkou, připili jsme si, najedli se, poklabosili.. 
Ptala jsem se taky, kde má tenhle svátek kořeny. Tak prý když přijeli Evropané do severní Ameriky a byli tam první léta, tak neměli co jíst a neuměli si v tamních končinách vypěstovat, na co byli zvyklý. A indiáni jim v tom období pomáhali a naučili je, co bylo potřeba k obživě. Díkuvzdání teď oslavuje sklizeň a úrodu. ("A Evroponé pak indiány vyvraždili.." je typická katarze téhle pohádky, kterou Američani asi musí poslouchat dost často..). Každopádně to prý nemá vůbec nic do činění s náboženstvím, a jde prostě jen o to pobýt a pojíst s rodinou a přáteli. Ani žádný hromadný děkování se nekonalo :-). Po jídle se většinou prý buď hraje fotbal nebo kouká na fotbal nebo jde na procházku. Tak jsme šli na procházku po centru a skončili jsme na vánočních trzích u stánku se svařákem. A pak ještě zpátky do bytu na desert a pak už jsem byla nějaká znavená a šla jsem domů. Ale bylo to velmi příjemně strávený odpoledne! (Fotky..)






neděle 9. listopadu 2014

Tam v bílé pláni..

Než se dostanu k včerejšímu výletu do náruče zimy, tak několik slov k uplynulým 14ti dnům.

Byla jsem s Fredem v Marseille. Byla tam zas nějakou náhodou celá rodina, včetně neteří a jejich babičky a dědy od Bordeaux. V sobotu jsme společně poobědvali Choucroute a popili pivo a já pak asi na tři hodiny odpadla na gauč a pokojně usnula.. V neděli jsem vyrazila na prohlidku centra a nového muzea MuCEM. Týden předtím už nad Grenoblem sněžilo, ale v Marseille opravdovou zimu asi neznaj. F. rodiče vyprávěli o tom, jak před 15ti lety napadlo a Fred s Patrikem stavěli iglů :-P. A taky že když nasněží, tak v Marseille všichni chodí pěšky, a svoje auta klidně nechají stát někde uprostřed silnice.. Docela tomu i věřím. (fotky)



Týden po Marseille jsem pracovala v Grenoblu, protože šéf odjel se synem do Paříže vybírat univerzitu. Volných večerů v městě jsem využila jednou na hraní deskovek u Daniela doma a taky na středeční indoor trénink (když už jsem si sebou vzala z Prahy sálovky..) Ve čtvrtek jsem chtěla jít do školy na Halloweenskou párty, ale nakonec jsem zůstala doma a prostě jsem se flákala. Na víkend jsem naplánovala běhání, plavání s Janou, nakupování bot, zálohování počítače, psaní měsíčního reportu ze stáže a jinak prostě odpočinek. Protože předchozí víkendy byly nějaký nacpaný.. V neděli taky přišli na oběd Fredovi kamarádi (byla dýňová polívka a artyčoky).



Tenhle týden jsem zas vyjela pracovat nahoru do St.Sebastien. V pondělí večer byla šílená vichřice s deštěm a můj pokoj na špičce domu, usazený na sloupech se v náporech větru nebezpečně třásl a vrzal. Prakticky jsem se tu noc nevyspala. Přes týden jsme pak poprvé zatopili v kamnech, ale stejně jsem chodila oblečená ve dvou mikinách a teplém spodním prádle :-P. No a v horách znovu nasněžilo..

Čímž se dostávám k této sobotě, kdy jsem s jednou Francouzkou vyrazila na vejlet k Lac Fourchu. Chtěla jsem udělat nějaké hezké barevné podzimní fotky, ale ve výšce 2100 m.n.m. bylo tak 30 centimetru prašanu. Naštěstí jsem vzala návleky.. No takže fotky z podzimu nebudou, zato ty zimní stojí za to :-). Byl to krásný výlet.