Poslední týden v Grenoblu a první večer v Praze

Středeční radost z podařené úterní párty mě velmi záhy přešla, když jsem si uvědomila, že už je opravdu načase se začít učit. Nepamatuju si už přesně co všechno se během posledních deseti dnů stalo, ale bylo tam pár významnějších okamžiků, tedy: Párty s čechama a s Macháčkem (kostky) a hnusným pivem, příchod souseda z devátého patra (že prej i v těch pár lidech děláme velkej bordel), páteční zkouška z dějin moderní architektury (zadání znělo: když se potkaj Le Corbusier s J.L. de Meme a povídají si o Loosovi, co si tak můžou říkat), víkendové flákání a přemýšlení nad nesmrtelností brouka (jako fakt, takhle zabitej víkend už nechci nikdy zažít), sobotní noční procházka s Georgem po centru, odjezd kamarádů čechů :-(, pondělní učení na úterní zkoušku z Politique de la ville (aneb jak naložit se sídlištní zástavbou a jejími problémy), chřipka, rýma, bolest hlavy, středeční makání na čtvrteční odevzdávku ateliéru (vůbec to nechápu, ale strašně mi ten projekt vychválili!), středeční a čtvrteční vánoční obědy ve škole (nejdív s Erasmáky a s Colette, naší opravdu báječnou paní ze studijního, a pak s lidma a profesorama v ateliéru),čtvrteční Cascatelles večer se spolubydlícíma, plnej vánoční pohody a vánoční přání od Livie s drobnou kresbou našich portrétů.

V pátek jsme s Evou v půl sedmý ráno vyrazily do Lyonu na letiště, přebalovali jsme kufry (aneb já vzala všechny její vína a ona všechno moje oblečení, páč měla větší, ale, řekněme, "těžší" kufr. Pro Evu přišel na Ruzyni Honza s kapitánskou čepicí a cedulí "Miss Štouračová" a pak mě hodili i s rozbitým kufrem domů, a tak jsem tu. Po třech a půl měsících zase v Praze. Musím přiznat, že ačkoliv mám Grenobl a celej svůj Erasmus tam moc ráda, tak se mi stýskalo a na všechny jsem se fakt hodně těšila.
No a včera? Byla jsem doma asi dvě hodiny a pak jsem šla na naše tajný místo kousek za Prahou slavit oddílový Vánoce. Oslava Slunovratu, tak jak má být a jak už dva roky nebyla. Bylo to báječný, neb se tenhle rok sešlo cca 25 bývalých oddílových členů a vedoucích a všichni jsem spolu stáli u ohně a zpívali a vzpomínali a pak si člověk uvědomí, že i když ty lidi zná třeba jen zběžně, nebo z vyprávění, tak s nima má strašně moc společnýho, pravděpodobně velmi podobný zážitky z dětství a dospívání v oddíle, který měl po mnoho let ty samý tradice a zvyky..
Pak jsem šla "Na Blbý místo" s gymplem, a bylo to asi fakt blbý místo. Nebo minimálně fakt špatná obsluha. Asi neměli radost, že jim tam někdo dělá tržbu, takže nás málem vyhodili, když Filip dával ochutnávat svojí domácí medovinu... Ještě, že nespatřili moje francouzský čokoládový bonbóny. Ale jinak to bylo báječný, zase skoro celá třída pohromadě, ovšem nejvíc mě překvapil Milan s Majdou. Odcházeli jsme asi až ve tři, takže už jsem čtvrtou noc za sebou fakt málo spala, ale rozhodně to všechno stálo za to ;-).

 

 

 

Merci Marie

Minulý pátek padal sníh! Byli jsme akorát s aťákem v továrně na dřevo - všechny typy prken a trámů co vás jen napadnou tam jezdí a po stovkách se nechávají hoblovat, krájet, brousit... Jako by vůbec nevážily desítky kilo, jako by byly z másla. Je tam strašnej hluk a všude voní dřevo - už venku když člověk vystoupí z autobusu. Maj tam dokonce osobní elektrárnu - stlačej odpad (piliny a tak) na dřevěný granulát a pak ho spálí a tím ohřejí vodu a ta se transformuje na páru a pára roztočí turbínu a je to. No a po cestě zpátky jsme se měli jet podívat do jednoho místního cohousingu ale sněžilo, a pan řidič musel nasazovat řetězy, který mu po padesáti metrech spadly a pak už jsme neměli čas a museli jsme zpátky do Grenoblu.. Zbytek odpoledne a večera jsem se myslím flákala, a užívala si že je mi doma teplo.

Sobota se nesla ve znamení vánoční pohody, zapomenutých lístků na vlak, trhů, zimy, čínského jídla, svařáku, waflí, nacpaných ulic, světelných představení, defilé (kvůli kterému jsme na hodinu uvázli před katedrálou a díky tomu jsme pak viděli světelnou projekci na fasádě), českých kamarádů a plného vlaku po cestě zpátky z "Fête des lumieres" v Lyonu. Merci Marie (výše z názvu), je poklonou paně Marii, patronce týhle skvělý soboty.

Neděle, par contre, byla ve znamení sportu, sluníčka, větru a zaseklejch lanovek a pokuty za neštíplej tramvajovej lístek (shit!!). První lyžování po dvou letech jsem si báječně užila spolu s Evou, jejími českými kamarády a Camille. Škoda, že jsem s nima nejela i dneska, stejně nic kloudnýho nedělám.. Večer jsme pak popíjeli, hráli na kytaru, povídali a prostě když vám přijedou kamarádi, tak je to vždycky moc fajn.
Video z neděle: https://www.youtube.com/watch?v=gjh9yGJeVw8&feature=player_embedded 

ÁÁ, pondělí. Den velkých plánů a nesplněných cílů. Uklidila jsem, nakoupila jsem, zaplatila nájem, popovídala s Alenkou a večer teprve začala klikat.. Ale nakonec jsem s tím přecejen naštěstí trochu pohnula. Šla jsem spát pozdě a proto jsem v úterý zaspala hodinu od osmi od ráno. Stane se. Psali jsem test z frániny! První ze série zkoušek. Ta ze všeho nejméně důležitá, protože z jazyků žádný kredity mít nemůžem.. A večer jsem chtěla jít na frisbee holčičí večírek ku příležitosti organizace holčičí ligy. Ale nějak mi holky zapoměly napsat adresu. Tak jsem skončila na školním večírku - tentokrát ve znamení hry LOTO (takový trochu bingo) - hrálo se o hodnotné ceny a pilo se pivo a házeli se mandarinky po lidech co vyhráli cenu, kterou jste chtěli vyhrát vy, a pak po těch spadanejch šlupkách a mandarinkách všichni šlapali a občas na to ještě někdo vylil pivo a pak přišel školník a prosil nás, ať chodíme kouřit jenom na jednu vyhrazenou terasu... Zjistila jsem, že dvě velký školní posluchárny jsou oddělený jenom posuvnou příčkou, ketrá se dá dát pryč a udělat z nich jednu velkou, když potřebujete aby se vám tam vešlo tak 300 studentů, pípa a koutek s prodejem punče a palačinek s nutelou. Přišla jsem si prostě jak v jiným světě. Tohle by u nás nikdy, ale nikdy neprošlo. Začínám se v těch školních párty pomalu ztrácet, jak jich je hodně, ale takhle byla pravděpodobně nejlepší zatím :-). A pak se šlo na diskotéku a tančilo se a Terezka dělá kraviny když je opilá, však ji znáte.. Ujela mi poslední tramvaj ale mám svýho anděla strážnýho, který nějak zařídil že jsem dostala nejbáječnějšího Buddyho ze všech francouzů ever. Spala jsem u nich v obýváku. Až do středečního, tedy dnešního rána..
Tak zase někdy blogu :-)

O Vánocích v Praze a jiných drobnostech

Skoro za čtrnáct dní už budu zase v Praze.. Chtěla bych vás všechny vidět, ale dám přednost tomu být s méně lidmi najednou za předpokladu, že si s nimi víc popovídám.. Protože párty typu "chceme se potkat, pozdravit a zeptat se, jak se máme", tak takových tu v Grenoblu mám až/už dost. Navíc mám pocit, že přestávám umět česky.
Tudíž přijímám všechna pozvání na všechny typy událostí, co se v Praze semelou od 21.12.-5.1., ty skupinové, ovšem s větší radostí ty, řekněme, individuální.

Včera jsem strávila odpoledne přípravou štrůdlu a bramboráků, které se snědli za dvě minuty, protože kromě Basak nikdo jiný nic nepřinesl.. Nikdo neví, že jsem vařila já. Poučení pro příště: Just don't do it. Jinak párty docela fajn, opila jsem se čtyřma malejma pivama a po krátké konverzaci s několika lidmi a trochu tance před školní recepcí jsem odešla domů hrát na kytaru.
Dneska byl v aťáku hustej týpek co právě staví dvě "refuge" někde v horách a přišel nám je prezentovat. Měl to v hlavě srovnaný a bylo mu rozumět, takže dopoledne opravdu stálo za to. Říkal, že nakonci prosince se tam pojedou podívat na SkiAlpech, jestli je staveniště v pořádku.. Taky bych chtěla takhle "pracovat" :-). Jinak naše škola v Praze by na spolupráci s externisty měla sakra zapracovat. FA ČVUT : ENSAG = 0:1 Odpoledne jsem předstírala navrhování a večer jsem si došla spravit náladu na venkovní trénink. Voila. C'est ca :-)

P.S.: Ve škole se zjevil vánoční stromek, tak 3 metry vysokej. Už ho i ozdobili (ale možná ho radši měli nechat bez ozdob ;-)). Ale každopádně mě to potěšilo.. FA ČVUT : ENSAG = 0:2

Byl tu František

Přijela mi návštěva z Prahy! Kamarád z frisbee teamu. Minulý čtvrtek, hned po středeční velko-Treto-párty (kde jinde než ve škole..)
Přivezl nám chleba! Pak jsme měli hodně svařáku a červeného vína, byli jsme bruslit s Erasmákama, byli jsme v Brianconu a v Nevache na výletě (pravda, kvůli semináři do školy, ale i tak to bylo myslím dost dobrý) a potkali jsme tam vlka, byli jsme si házet v parku za neutuchajícího sněžení, koukali jsme na noční Grenoble z Bastille, dali jsme si "mastnej" svařák a palačinku na vánočních trzích a poslední den jsme si přivstali a vyrazili na sněžnice do Chamrousse, brodit se půlmetrem čerstvýho prašanu po sněhem zavátých cestách. Odjel dnes ráno..
Co dalšího říct o posledním týdnu? Přivezli nám novou pračku, konečně, po třech týdnech. Akorát byl František jako jedninej na bytě když s ní přišli.. Prej si moc nerozuměli s pány instalátory. Zato my jsme byly s Evou nadšený, když nám od něj přišla smskou ta radostná zvěst.
Taky jsme udělaly Poster o Český republice a FA ČVUT na prezentaci pro budouci francouzský Erasmáky. Večírek spojený s degustací národních pokrmů se chystá na zítřek. A to znamená že zas nic neudělám. Takže čau, jdu makat..

Chamrousse, Situacionalisti, fixky a další

Víkend se nesl na půl v pracovním, napůl v odpočinkovým tempu. Tak jak to má být. Pracovat, ale umět si odpočinout. A tak jsem konečně dočetla můj urbanistickej strašák - text o Situacionalistech, co mám zadaný od konce září, a napsala svůj A4kovej názor na předložené téma, anglicky a francouzsky. Dneska jsem to odevzdala.. Tak 6 týdnů po ostatních. Tak uvidíme :-)
V sobotu jsem si byla házet s lidma z Monkeys v největším větru, co jsem si snad kdy házela.. Uplně mě to vyšťavilo. A taky jsem potkala shromáždění Italskejch katolíků, kteří tančili v kolečku kolem uprostřed stojící kapely. Jako nějakej japonskej turista jsem si je točila na mobil až do chvíle, než se u mě objevila mamina od osmi dětí a začala mi vysvětlovat že Bůh mě miluje. Vzpoměla jsem si na Multikemp, připoměla mi všechny ty super lidi co jsem tam potkala. Ale já asi nikdy nebudu věřit, že je život něco jinýho než biologie, chemie a fyzika..
V neděli jsme byli se spolubydlícíma a dalšíma třema erasmákama na výletě v Chamrousse, nejbližším lyžarským středisku tady... Pěkný, byla zima, byl dokonce i sníh, a tři zamrzlý jezera a usměvavá Basak poprvé na výletě. A nakonci cesty jeden svařák.

V pondělí jsme byly s Evou v kampusu. Koupila jsem si skipas a dopravu do 2 Alpes na 9.12... Věřím, že už bude spoustu sněhu, protože tenhle týden má v Grenoblu ustavičně pršet a zima je dost, aby v horách sněžilo. Moc se těším. Je to super, mít ty střediska takhle za humnama. Vynahradím si snad dostatečně to, že jsem loni nestihla být na lyžích ani jednou. Pak jsme jely s Evou do papírnictví, ale měli polední pauzu (k naštvání, ale zas nadruhou stranu maj můj obdiv, že si fakt na to jídlo udělaj čas). Měli jsme čekat hodinu a tak jsme šli na Vánoční trhy a daly si Raclette bagetu a obdivovali všechny ty home-made věci co tam prodávaj. A pak jsme se vrátily a já si koupila skicovací fixky ze kterejch mám velkou radost, akorát jsem tam nechala 30 euro.. Doma ve schránce mě čekal dopis od CAFu (ubytovací stipendium), že chtěj znova můj rodnej list, ne starší než 3 měsíce. Tak jsme jim tam jely s Evou vysvětlit, že u nás dostáváme rodnej list prostě když se narodíme, a že jim tudíž nemůžem dát originál, a že datm vystavení je kupodivu datovaný do roku 1988.. :-P
Po všech těhle objížďkách jsem sebrala poslední zbytky odvahy a sil a šla jsem prát do Residence Olympique ( místní koleje), protože už nám doma 14 dní nefunguje pračka a zatím nenainstalovali novou. Ale zapoměla jsem si prací prášek, takže sem si po cestě ještě musela odskočit do Carrefouru nějakej koupit. Když jsem se vracela tak usilovně pršelo.. Vyčerpávající pondělí..

Zase žiju

Po pěti dnech strávených převážně v pokoji jsem dneska zase vyšla do světa. Nejdřív to byl, pravda, školní svět. Konzultovali jsme to, co se včera na prezentaci nestihlo probrat do podrobna (nebo jsem tomu možná jenom nerozuměla?). Pak to byl nákupní svět Carrefouru - klasický týdenní nákup. Tentokrát jsem zvládla zásobování líp než před poslední prezentací, to jsem po týdenní práci neměla v ledničce vůbec, ale vůbec nic. Mohla jsem jíst tak rejži s pestem a šlehačkou ve spreji (takové moje ledničkové stálice). Po nákupu jsme chtěly s Evou vyrazit do světa hor, na Alpexpo co tenhle tejden probíhá v Grenoblu, konkrétně na přednášku o tom, proč stavět "refuge"-horský chaty. Eva si ale v půlce cesty vzpoměla, že si nevzala antibiotika. Už tak jsme šli pozdě, tak řekla, že na to kašle a já musela sama čelit tomu, že mě z první budovy poslali k druhý a tam odsud ke třetí, a tam už to naštěstí bylo. A bylo to asi dobrý, ale já jsem myslím tak půlce věcí nerozuměla. Páč to nebyla až tak úplně přednáška jako spíš debata publika s přednášejícíma. Ale fajn. Nějaký animátor simultárně kreslil obrázky k tomu co se říkalo a promítal je na plátno vepředu v sále.. Bylo to vtipný.. přikládám důkazy:

CAF je "club alpine francaise" - něco jako klub českejch turistů. Ale existuje taky CAF, jiná organizace co se zabývá finančními přídavky na bydlení.

Jdeme se do hor podívat na "Tři panny" - to je název jednoho z místních kopců :-)

"Mám kartu horských chat"
"Lepší by bylo kdybys měl kreditku"

"20 tisíc euro za postel?" "Toje cena za noc v Ritzu":-)
to když se říkalo že postavit refuge stojí přibližně 20 tisíc euro na jedno lůžko. Ale někdo se ptal i na cenu jedné noci. A v tomhle obrázku je to trochu promíchané, aby to bylo vtipný.

 Pak jsem se vrátila domů a měla hlad a vařila a trochu si sumírovala co mě bude teď v příštím měsíci čekat. Je to neuvěřitelný, už za měsíc jedem domů do Prahy na Vánoce. A už je to čtrnáct dní co tu byla máma na návštěvě. Ten čas strašně letí. A pak přišla Basak, která byla teď tři dny v Benátkách, tak jsme ji všichni náležitě uvídali a ona vyprávěla.. A pak jsem si řekla že tenhle večer už stejně nic neudělám a vyrazila do světa ledních bruslí. Máme kluziště asi pět minut od baráku. Vyšla jsem, nasadila jsem si sluchátka, zaposlouchala se do svoji muziky a cítila se fakt šťastně. Zahrála jsem si na nerozumějící cizinku, když po mě kluci před vstupem chtěli vymámit dvě eura, půjčila si brusle, trochu nejistě nasedla na led, udělala prvních pár nejistých krůčků a už to jelo. Za tu hodinu jsem si stihla vzpomenout na většinu věcí co umím, včetně dvouotočkové piruetky. Budu na tom pracovat. Baví mě to. Je to jako tanec. Poslouchám hudbu a hýbu se a kolem to šero a barevný reflektory a kluk v modrý mikině a černejch teplácích kterej umí strašně dobře všechny ty krasobruslařský trýčky a já z něj skoro celou dobu nespouštím oči, ve snaze vykoukat, jak to sakra dělá. Těším se až bude v zimě mistrovství světa, můj oblíbenej každoroční romantickej seriál..

Refuge

Čau blogu!
Od pondělka sem seděla nad aťákem, tak moc že jsem nešla do školy skoro ani na jednu přednášku, za ty tři dny (pravda, že v pondělí mám volno :-)). Vlastně to nebyl ani takovej pres. Celkem jsem veděla, že to stíhám. Akorát stejně neumím udělat ty věci natolik včas, abych se poslední noc před odevzdávkou vyspala.. Tady to funguje tak, že máme v kalendáři semestru napsáno, že máme vše vyvěsit (jo, prezentace je před plachtou a je to asi lepší než power-point) do středečního večera, včetně modelů. Před první prezentací jsem to vůbec nevěděla, tak jsem plachtu suveréně přinesla ve čtvrtek ráno a nikdo s tím neměl žádnej problém. Při druhý prezentaci jsem to věděla, ale nestíhala jsem, tak jsem se tam byla ve středu večer podívat a když jsem neobjevila žádnýho profesora, kterej by to kontroloval a kterýmu bych se teda mohla omluvit, tak jsem s úsměvem odešla zase domů. Včera jsem si s vševědoucím výrazem jen došla zabrat místo na zdi :-).
Plachta byla hotová kolem desáté večer a to musí oslavit, že jo.. Odskočila jsem si teda na večírek ku příležitosti oslavy vítězství regionu Rhone-Alpes v Evropské soutěži Solar Decathlon. Dobře a zadarmo jsem povečeřela, se všemi jsem se pozdravila a za 45 minut jsem už zas byla na odchodu. Ale zadržel mě Yohann - prej si střihnem a když vyhraje, tak zůstanu ještě půl hodiny. Byla jsem tak unavená (no a jako vždycky trochu naivní) že jsem řekla ok, a když vyhraju já, tak teda můžu jít... :-)) Já to s těma sázkama neumím. A navíc jsem prohrála. Ale ještě že tak, protože pak jsem se na půl hodiny uplácla na diskotéhovým parketu před školní recepcí a to byl teprve ten správnej odpočinek a relax.
Domů jsem se vrátila o půlnoci a s veselou myslí jsme se bok po boku s Evou pustily do výroby modelů. Skončila jsem ve čtyři, fakt nevim co jsem na tom poměrně lehkym baráku tak dlouho vymejšlela.. A tři hodiny spánku mi teda fakt nestačí, takže dneska od rána chodím jak mrtvola. Po své odpolední (úspěšné, myslím) prezentaci jsem se stáhla do postele, a tam jsme spolu s mojí věrnou kamrádkou "bolestí hlavy po probdělé noci" přečkaly až doteď. Přetřídila jsem u toho fotky ze všech foťáků za poslední měsíc, pobavila se s Alenkou a skoukla dva díly Grey's anatomy (Ally už jsem dokoukala totiž :-()).
Ještě dodatek: Jako porota na prezentaci bylo nejenemo všech šest našich profesorů, ale asi dalších 10 pozvaných lidí, včetně gardiena stávající Refuge de la Pillate a jeho rodiny a jakésy vlivné osoby z C.A.F. ( Club alpine francaise). Hustý, patnáct lidí fakt.. Tomu říkám organizace. Jako měla jsem fakt celke radost, měli většinou věcný poznámky o věcech, co by člověka třeba ani nenapadlo řešit. A tím, že nepřišli až na poslední prezentaci tak nám tím dávají šanci to ještě nějak šikovně předělat.

Víkend

Před minulým víkendem jsem si všimla, že je v Grenolu národní setkání k tématu "habitat participatif/groupé" - což je to samý co cohousing a to mě pořád zajímá (pro ty co neví - téma mé bakalářské práce). Už bylo samozřejmě na všech přednáškách plno... Byla jsem naštvaná jak mrak, ale můj dobrý přítel mi řekl, že jim mám zkusit napsat mail. I stalo se a jak už to ve Francii bývá, tak nic není zas až tak velký problém jak by se napoprvý mohlo zdát. Odpověděli mi zpátky za pár minut, že mě píšou na jednu exkurzi do místního cohousingu a na jednu přednášku. A tak jsem tedy tuhle sobotu vyrazila, nejdřív na přednášku o německém městě Tubingenu, kde jsou celé čtvrtě postavené ve spolupráci s budoucími obyvateli. Paráda. Navíc to tam přednášel můj profesor z aťáku, tak sem si třeba trochu šplhla :-).
Odpoledne mě čekala exkurze. Fakt jsem chtěla jít.. Ale neměla jsem nakoupeno, potřebovala jsem se vykoupat a taky začít dělat Refuge a večer byla v plánu párty... Tak jsem nešla. Ale třeba se mi to povede domluvit nějak soukromě. Pracovala jsem, abych měla lepší pocit, že se budu večer flákat. A taky jsem koupila nový prkýnko na záchod. Dřevěný, solidní, páč už jsme stihli rozsednout dvě plastový, od tý doby co jsme tady.
Párty se povedla, přišlo možná přes padesát lidí, potom i sousedi, a pak nám na terase přistál páreček jogurtů a bot neznámo odkaď. Asi jsme dělali fakt kravál. Celou tuhle sérii završila pondělní návštěva nějakých lidí, co se starají o blaho místních obyvatel. Říkali, že jsme asi měli párty a že jsem dělali hluk a že příště přijede policie místo nich. Možná byli prostě naštvaný, že jsme je nepozvali. Plán zní: před dalším "soirée cascatelles" upečeme pro sousedy dort :-).

 Vždycky když po nějaký takový párty vstanu, tak mě zajímá koho najdu spát na gauči. Souhil nezklamal, opět spali s Wolfgangem bok po boku. Na druhém gauči tentokrát pro změnu Angela. V podání některých se spánek protáhl až do odpoledních hodin a tak jsme začli uklízet až tak kolem druhý odpoledne. Výsledek: Osm pytlů s odpadem, 10 minut házení lahví do kontejneru, 2 hodiny práce doprovázené neutuchajícím smíchem a údivem nad tím, co všechno můžeme po jednom takovým večírku najít. Mezitím jsem se snažila klikat refuge a zase jsem sama sobě potvrdila, jak jsem šíleně nerozhodná.. Musím mít všechno. Nedělám kompromisy. Dělám REFUGE jako když Pejsek s Kočičkou pekli dort. Samý dobrý věci tam dávám, ale co z toho vznikne?

Ma journée de rêve/ Den snů

Dnešek byl geniální :-). Sice jsem musela vstávat před osmou (což mě pořád trochu vyčerpává), ale pak jsme nasedli do autousu a vyrazili s aťákem na ohlídku stavenišť a dřevostaveb. V údolích se ještě líně válela mlha a my jeli nahoru těma serpentinama a najednou jsme vyjeli do sluníčka a kolem nás všude ty osvícený podzimní hory a pasoucí se koně a krávy na trávě obrostlý jinovatkou.

 

Celý dopoledne jsme si prohlíželi dřevostavby na jejichž návrhu se podílel jeden náš profesor (Jean-Luc Moulin). Společný jmenovatel všech baráků co jsme vyděli jsme posléze s Evou klasifikovaly jako "zub" - tedy tvar strechy, ktery se ve všech případech podřizoval umístění solárních panelů.

Pak jsme šli na oběd, což v podání Francouzů znamená hodinovej piknik u krásnýho rybníka s výhledem do hor a pak ještě kafíčko v centru vesnice...

Odpoledne náš pak čekala návštěva již hotového rodinného domu  - tři rodiny, ale jeden kompaktní objem - pěkný. A pak ještě tesařská dílna.. Vzhledem k tomu, že má Jean-Luc se svými klienty zřejmě dobrý kontakty, tak jsem se všude mohli podívat dovnitř (což u vybaveného rodinného domu není úplně běžný.. nebo vy byste si pustili do bytu 30 studentů, který si toužej vyfotit váš obývák?). Jinak jsem strašně vděčná že jsme mohli jet někam ven. bylo příliš krásně na to zůstat sedět ve školních lavicích..

No a aby toho skvělýho za jeden den nebylo málo, tak jsme po návratu navštívili ještě první letošní párty v prostorách školy: Sumo&sushi. Takže se jedlo sushi, pilo pivo a SUMO - zápasilo.. Na fotce já a moje Turecká spolubydlící Basak :-).