Aktivní odpočinek!

Před necelým měsícem jsem nadšeně psala na Facebooku, že si zase píšu blog. Ale já jsem v deníčcích nikdy nebyla úplně pečlivá. Takže hurá na vzpomínání, co se stalo v posledních třech týdnech. Světlými body (tím chci říct, že se nemusím namáhat, abych si vzpomenula) jsou víkendy. Byla jsem s „Open 2 teamem“ na dvou turnajích. Open znamená, že tam hrajou většinou jen kluci, takže holky jsme v týmu byly vždy jen dvě. Fogassa byl turnaj plážový (u Montpellier) a bylo tam 12 open a 12 mixted teamů a bylo škaredě, ale turnaj byl super. „Středomořský pohár“ byl teď o víkendu v Antibes (kousek od Nice), taky u moře, ale na umělce,  byly tam 4 teamy (i přes velkolepý název turnaje), vymetená obloha, sobotní večer věnovaný grilovaní a prostě pohoda. Takový prázdniny.

Ten víkend mezi dvěma zmíněnými turnaji bylo v Grenoblu 35 stupňů a tak jsme na oba dva dny vyjeli s Fredem do hor a toulali se ve výšce kolem 1700 mnm – jednou u Charmant Som a podruhý někde na Vercorských pláních. V týhle výšce jsou teď v červnu poslední zbytečky sněhu, takže horský chaty kolem 2500 mnm budou mít sněhu ještě habaděj.. A to máme červen. Myslela jsem, že budu dělat vícedenní vejlety, ale nějak to prostě nevyšlo. Kromě víkendu s Fredem sem vyrazila ještě na jednodeňák s Evou a Wolfgangem, jižně od Grenoblu k jezeru Laffrey a na horu jménem Peyrouse. Mělo být krásně, ale když jsme se vyškrábali asi 800 vejškovejch metrů k hřebenovce, tak se na nás akorát přivalily mraky, takže jsme šli asi dva kilometry mlhou a zase jsme sešli dolů.. Trochu škoda, ale taky to bylo prima. A ještě jsem podnikla jeden menší výlet tady za humna, asi do 500 mnm na jih od Grenoblu. A narazila jsem tam na geniální opuštěnou pevnost, zarostlou stromy a trávou a cedulema, že se tam nesmí. A to je všechno..

Jinak jsme skoro každý večer něco slavili, nebo prostě byli venku, protože konečně začalo být v noci teplo. A tak jsem oslavila svoje pětadvacetiny v místním centrálním parku a dostala jsem dort (a taky marcipánový prase k snídani?!?) a přišlo docela dost lidí, což mě potěšilo. Jinak jsme byli pod Bastillou dělat oheň, s Yohannem, jeho kamarádama a náma Erasmákama, slacklinou a opejkanejma marshmelounama, prostě tak, jak jsme ho dělávali na podzim..  Taky furt někdo odjížděl, takže bylo třeba se loučit, a to taky zabralo pár večerů. Momentálně jsem v Cascatelle jen já a Wolfgang. Livia už je v Římě, Eva se potuluje s rodičema po Provence a Bašak s kamarády někde po severu Fracie. Eva, já i Wolfgang jsme se tu měli ještě příští víkend potkat, ale Wolfímu umřela babička, tak odjíždí už na pohřeb. No a já tu zbydu sama… 

Je to smutný, ale zároveň mám dost práce. Organizuju společnou středeční českou večeři pro Fredovi (a teď už snad i moje) kamarády – bude nás deset a to už je vaření skoro jak na táboře J. A musím se sbalit a uklidit v bytě a v pokoji, jít dvakrát plavat, dolepit pivní zátky na zeď, vrátit modem (aby nám vrátili zálohu) a v pátek ráno odevzdávám klíče… Toto letí. Naviděnou v Praze!

Definitivně prázdniny a odjezd Camille

Dovolím si přeskočit skoro celý květen (jednou se k němu jistě vrátím) až do doby kdy končí zkoušky a aťáky a pomalu se každý rozjíždí za svým domovem. My s Evou jsme dodělaly a odprezentovaly projekt minulý čtvrtek (23.5). Dopadlo to celkem dobře, obzvlášť vzhledem k tomu, že v ten samý den jsme měli ještě ústní zkoušku z dějin architektury. Kombo. Ale někdo nám dal dopředu jedno ze zadání a já pak náhodou dostala zrovna to, takže všechno v pohodě. Ten samý den přijela k nám na byt maminka Camille, s obrovským kufrem plným kola.. A pak tady na něm každej den najezdila tak 100km..
Já hned ve čtvrtek večer odjela slavit kamarádčiny narozeniny do horský útulny přibližně v 1500mnm. Výbornej zážitek! Byla nám sice kosa, ale jinak fakt super. Sýrový fondue a malinkej brownies dort se svíčkama a tak.. Ráno jsme se probudili a kolem chaloupky bylo asi 20 centimetrů čerstvýho prašanu! Tak jsme postavili sněhuláka, sešli 500 vejškovejch metrů k autům a odjeli zpátky do Grenoblu.

 

Tam jsem si rychle přebalila batoh a odjela hrát do Touluse s Monkeys holkama Ženskej pohár v Ultimate frisbee. Skončili jsme sedmý z devíti, ale to je tim, že jsme poskládaný z více týmů, moc se neznáme a prostě děláme chyby. Kromě žen se hrála ještě první liga mužů a bylo super se na ně moct podívat. Video z Toulouse tady.
Další tejden bylo celkem hnusně, takže jsme nic moc nedělali. Eva jela v úterý s holkama na workshop do Grands ateliers do Lyonu a já dodělala model na středo-večerní prezentaci před starostou a dalšíma vlivnejma lidma z vesnice, kam jsme navrhovali nádraží lanovky - byli na nás moc hodný a všechno se jim líbilo a navíc nám dali napít a trochu najíst, hehe.

 A jak už to tak bývá, žádná pohádka netrvá věčně... První z Cascatelle rodinky nám odjela Camille, a to v sobotu 1.6. ve čtyři ráno. Udělali jsme si poslední společnou večeři a mojito z litrový Havany co mi ležela celý rok v šuplíku a pak se začali trousit ostatní erasmáci aby řekli Camille svoje AHOJ. Byli jsme všichni vzhůru až do čtyř, doprovodili Camille a její maminku k taxíku, objali se, zamávali, a byla fuč. Basak s Livií to těžce nesly, takže kolem páté ráno fňůkaly vedle u Bašak v pokoji, a Liviu to nepřešlo ani ráno, ale teď už jsou v pohodě a s Camille si dost často píšem a už jsme i Skypovali.

Já se začala v sobotu bavit s Fredem co bude teda s náma až odjedu pryč a byť jsme toho nějak zvlášť moc nedohodli, ale zato jsme si udělali výtečnou večeři. Plancha, jestli vám to něco říká. A jestli ne, tak je to takovej domácí plech-gril, co dáte do zásuvky a pak si na něm opejkáte krevety, zeleninu, játra, vepřový a jiný maso, vejce atd... Mňam. A já už mám koupenou letenku na návštěvu začátkem září.