Velikonoce s Eliškou

Přijeli ve čtvrtek ráno. Honza (Evin přítel), jeho rodiče a nakonec s nima i Eliška, protože měli volný místo v autě a ona mi náhodou pár dní předtím psala, že má chuť někam jet. No a tak tady byli, asi v půl osmý ráno. My měli akorát před prezentací ve škole, takže se tam se mnou Eliška šla podívat, jak šprechtím francouzsky, pak jsme si prohlídly školu a vyrazily s deštníkama do města. Mezitím ještě volal Evě její brácha, že měl jet někam do Švýcarska do hor na skialpy, ale bylo moc hnusně, a že je teda za hodinu ještě se svojí kámoškou u nás v Grenoblu. Tak najednou bylo na bytě o šest lidí víc, ale taky o hodně víc zábavy a dobrýho jídla (Honzovi rodiče teda pak jeli spát do hotelu).

Bylo nevlídno, přinejmenším mrholilo, a mě se furt samovolně zavíral dešník.. No, prohlídly jsme si co se dalo a skončily v jedný útulný kavárně v centru, kde jsme napsaly pohledy do čech. Chtěly jsme pak vyjet na Bastillu (místí pevnost s výhledem na město), ale bylo tak hnusně, že jsme viděly jen ty kabely od lanovky co mizí v mlze, tak jsme šli radši do muzea. Tam byla zrovna výstava historickejch podprsenek a spodního prádla, takže docela sranda. Na cestě domů jsme se stavili v hospodě za Fredem a pak jsme šli domů večeřet (vynikající guláš od Honzova taťky) a prohlížet Eliščinu bakalářku a najednou byla skoro půlnoc a já v půl pátý ráno měla vstávat na páteční exkurzi do jednoho horskýho střediska - Avoriaz. Nakonec jsem spala asi tři hodiny, protože se mi vůbec nedařilo usnout.

Takže Avoriaz byl krušný. Byla zima, sněžilo, foukalo, byli jsme celej den 1800 m vysoko a já usínala jakmile jsme si někde byť jen na pár sekund sedli. Ale jinak bych řekla, že je to architektonicky ohromně zajímavý středisko a jsem ráda že jsem ho viděla. Vrátila jsem se v půl dvanáctý večer a čekala mě vynikající večeře - děkuju Eliško. Fotky mám na facebooku. Posléze sem se dozvěděla že Camille s Bašak a Liviou jeli na nějakou párty na Bastille s All you can drink, hooodně se opily, zvracely, čůraly na hlavní přístupový cestě mávaje kolemjdoucím a domů se vracely taxíkem. Kola si vyzvedávaly o dva dny pozdějc.. Asi to bylo fakt velký.

V sobotu jsme vyrazily do Lyonu, spolujízdou co odjížděla v půl osmý ráno z nádraží, takže sem se sice zase moc nevyspala, ale jinak to bylo prima. Zase pršelo, ale koupila jsem si novej deštník, takže krása. Měly jsme dost ušoupaný nohy za ten den, ale stihly jsme toho vidět velkou spoustu. Do Grenoblu jsme se vrátily kolem sedmý a měli jsme jít s Fredem a jeho kamarádama tančit salsu, ale nakonec jsme zjistili, že ten klub je zavřenej a skončili jsme na nějaký teenager diskotéce. Tak třeba to jednou, někdy jindy, vyjde - protože tohle už se mi stalo podruhý.

V neděli ráno jsme chtěly dělat palačinky, ale nakonec dělala Camille kanadskou snídaní pro všechny (smažená bageta obalená ve vajíčku s mlíkem, politá javorovym sirupem) a tak jsme si palačinky nechaly k večeři. Jinak v neděli byla oslava narozenin mýho buddyho - Yohanna. Plánoval jí udělat na břehu jezera někde v horách, ale bohužel bylo super hnusně, když jsme tam dojeli tak sněžilo a bylo vidět na deset metrů, tak jsme dvěma dodávkama ve dvaceti lidech sjeli zase dolů do nějaký zámecký zahrady ve Vizille a oslavili jsme to tam, házením s frisbeem a rugby-míčem, hraním na kytaru, slacklinou, piknikem a dortem, prohlídkou zámeckýho muzea a přilehlýho lunaparku, koukáním na pářící se labutě a pasoucí se jeleny, a taky občas na nesměle vykukující sluníčko. Až na Evu tam byla celá moje Cascatelle rodinka a pak samozřejmě Eliška a nakonec i Fred. Večer jsem pak ale strávila popíjením zázvorových čajíčků, protože mě z toho blbýho počasí a nespaní bolelo v krku. Ale dobrý, zažehnáno.

Na Velikonoční pondělí bylo poprvé celkem teplo a hlavně sluníčko, vyšly jsme s Eliškou na Bastillu, sedly na lavičku a koukaly na město a na hory a obě jsme se trochu spálily. Pak jsme piknikovaly v parku a jely se na kole projet po městě, dívat se na baráky. Večer jsem chtěla jít na trénink, ale zapoměla jsem, že sem si akorát dala prát všechny teplý kalhoty na běhání, a taky ponožky. Takže jsem neměla co na sebe a tudíž jsem zůstala doma a užila si párty se spostou jídla co pro nás připravila Eva s rodinkou Šimrů a Bašak. Mimo jiné jsme dostali přípitek šampaňským a naučily Wolfganga Hody hody doprovody a on pak vyšlehal všechny přítomný holky. Pak trochu kytary, povídání, relax, velikonoční nádivka a barevný vajíčka a spousta chlebíčků s různejma pomazánkama, no prostě mňam.

Odjeli v úterý v poledne. A Camille jela do Brcelony. Takže je nás tu jenom pět a je na čase začít zas dělat něco do školy. Za tejden mám první zkoušku..