Před necelým měsícem jsem nadšeně psala na Facebooku, že si
zase píšu blog. Ale já jsem v deníčcích nikdy nebyla úplně pečlivá. Takže
hurá na vzpomínání, co se stalo v posledních třech týdnech. Světlými body
(tím chci říct, že se nemusím namáhat, abych si vzpomenula) jsou víkendy. Byla
jsem s „Open 2 teamem“ na dvou turnajích. Open znamená, že tam hrajou
většinou jen kluci, takže holky jsme v týmu byly vždy jen dvě. Fogassa byl
turnaj plážový (u Montpellier) a bylo tam 12 open a 12 mixted teamů a bylo
škaredě, ale turnaj byl super. „Středomořský pohár“ byl teď o víkendu v Antibes
(kousek od Nice), taky u moře, ale na umělce, byly tam 4 teamy (i přes velkolepý název
turnaje), vymetená obloha, sobotní večer věnovaný grilovaní a prostě pohoda.
Takový prázdniny.
Ten víkend mezi dvěma zmíněnými turnaji bylo v Grenoblu
35 stupňů a tak jsme na oba dva dny vyjeli s Fredem do hor a toulali se ve
výšce kolem 1700 mnm – jednou u Charmant Som a podruhý někde na Vercorských
pláních. V týhle výšce jsou teď v červnu poslední zbytečky sněhu,
takže horský chaty kolem 2500 mnm budou mít sněhu ještě habaděj.. A to máme červen.
Myslela jsem, že budu dělat vícedenní vejlety, ale nějak to prostě nevyšlo.
Kromě víkendu s Fredem sem vyrazila ještě na jednodeňák s Evou a
Wolfgangem, jižně od Grenoblu k jezeru Laffrey a na horu jménem Peyrouse.
Mělo být krásně, ale když jsme se vyškrábali asi 800 vejškovejch metrů k
hřebenovce, tak se na nás akorát přivalily mraky, takže jsme šli asi dva kilometry
mlhou a zase jsme sešli dolů.. Trochu škoda, ale taky to bylo prima. A ještě
jsem podnikla jeden menší výlet tady za humna, asi do 500 mnm na jih od Grenoblu.
A narazila jsem tam na geniální opuštěnou pevnost, zarostlou stromy a trávou a cedulema,
že se tam nesmí. A to je všechno..
Jinak jsme skoro každý večer něco slavili, nebo prostě byli
venku, protože konečně začalo být v noci teplo. A tak jsem oslavila svoje pětadvacetiny
v místním centrálním parku a dostala jsem dort (a taky marcipánový prase k snídani?!?) a přišlo docela dost lidí,
což mě potěšilo. Jinak jsme byli pod Bastillou dělat oheň, s Yohannem,
jeho kamarádama a náma Erasmákama, slacklinou a opejkanejma marshmelounama,
prostě tak, jak jsme ho dělávali na podzim.. Taky furt někdo odjížděl, takže bylo třeba se
loučit, a to taky zabralo pár večerů. Momentálně jsem v Cascatelle jen já
a Wolfgang. Livia už je v Římě, Eva se potuluje s rodičema po
Provence a Bašak s kamarády někde po severu Fracie. Eva, já i Wolfgang
jsme se tu měli ještě příští víkend potkat, ale Wolfímu umřela babička, tak
odjíždí už na pohřeb. No a já tu zbydu sama…
Je to smutný, ale zároveň mám dost práce. Organizuju
společnou středeční českou večeři pro Fredovi (a teď už snad i moje) kamarády –
bude nás deset a to už je vaření skoro jak na táboře J. A musím se sbalit a uklidit
v bytě a v pokoji, jít dvakrát plavat, dolepit pivní zátky na zeď,
vrátit modem (aby nám vrátili zálohu) a v pátek ráno odevzdávám klíče…
Toto letí. Naviděnou v Praze!
Žádné komentáře:
Okomentovat