pondělí 24. června 2013

Aktivní odpočinek!



Před necelým měsícem jsem nadšeně psala na Facebooku, že si zase píšu blog. Ale já jsem v deníčcích nikdy nebyla úplně pečlivá. Takže hurá na vzpomínání, co se stalo v posledních třech týdnech. Světlými body (tím chci říct, že se nemusím namáhat, abych si vzpomenula) jsou víkendy. Byla jsem s „Open 2 teamem“ na dvou turnajích. Open znamená, že tam hrajou většinou jen kluci, takže holky jsme v týmu byly vždy jen dvě. Fogassa byl turnaj plážový (u Montpellier) a bylo tam 12 open a 12 mixted teamů a bylo škaredě, ale turnaj byl super. „Středomořský pohár“ byl teď o víkendu v Antibes (kousek od Nice), taky u moře, ale na umělce,  byly tam 4 teamy (i přes velkolepý název turnaje), vymetená obloha, sobotní večer věnovaný grilovaní a prostě pohoda. Takový prázdniny.




Ten víkend mezi dvěma zmíněnými turnaji bylo v Grenoblu 35 stupňů a tak jsme na oba dva dny vyjeli s Fredem do hor a toulali se ve výšce kolem 1700 mnm – jednou u Charmant Som a podruhý někde na Vercorských pláních. V týhle výšce jsou teď v červnu poslední zbytečky sněhu, takže horský chaty kolem 2500 mnm budou mít sněhu ještě habaděj.. A to máme červen. Myslela jsem, že budu dělat vícedenní vejlety, ale nějak to prostě nevyšlo. Kromě víkendu s Fredem sem vyrazila ještě na jednodeňák s Evou a Wolfgangem, jižně od Grenoblu k jezeru Laffrey a na horu jménem Peyrouse. Mělo být krásně, ale když jsme se vyškrábali asi 800 vejškovejch metrů k hřebenovce, tak se na nás akorát přivalily mraky, takže jsme šli asi dva kilometry mlhou a zase jsme sešli dolů.. Trochu škoda, ale taky to bylo prima. A ještě jsem podnikla jeden menší výlet tady za humna, asi do 500 mnm na jih od Grenoblu. A narazila jsem tam na geniální opuštěnou pevnost, zarostlou stromy a trávou a cedulema, že se tam nesmí. A to je všechno..





Jinak jsme skoro každý večer něco slavili, nebo prostě byli venku, protože konečně začalo být v noci teplo. A tak jsem oslavila svoje pětadvacetiny v místním centrálním parku a dostala jsem dort (a taky marcipánový prase k snídani?!?) a přišlo docela dost lidí, což mě potěšilo. Jinak jsme byli pod Bastillou dělat oheň, s Yohannem, jeho kamarádama a náma Erasmákama, slacklinou a opejkanejma marshmelounama, prostě tak, jak jsme ho dělávali na podzim..  Taky furt někdo odjížděl, takže bylo třeba se loučit, a to taky zabralo pár večerů. Momentálně jsem v Cascatelle jen já a Wolfgang. Livia už je v Římě, Eva se potuluje s rodičema po Provence a Bašak s kamarády někde po severu Fracie. Eva, já i Wolfgang jsme se tu měli ještě příští víkend potkat, ale Wolfímu umřela babička, tak odjíždí už na pohřeb. No a já tu zbydu sama… 




Je to smutný, ale zároveň mám dost práce. Organizuju společnou středeční českou večeři pro Fredovi (a teď už snad i moje) kamarády – bude nás deset a to už je vaření skoro jak na táboře J. A musím se sbalit a uklidit v bytě a v pokoji, jít dvakrát plavat, dolepit pivní zátky na zeď, vrátit modem (aby nám vrátili zálohu) a v pátek ráno odevzdávám klíče… Toto letí. Naviděnou v Praze!

Žádné komentáře:

Okomentovat