středa 29. května 2013

Další prázdniny

Tři týdny jsme chodili do školy a najednou zase byly prázdniny. Až po nich jsem pochopila, že francoužští studenti během nich usilovně pracovali, zatímco my se usilovně bavili.
Víkend 20.-21. jsme jeli s Fredem do Švýcarska slavit narozeniny jeho kanadskýho supervtipnýho kamaráda. Skvělej večer a noc, báječný jídlo, zajímavý lidi. První stolní hry od doby co jsem ve Francii, stoustu alkoholu, dobrá muzika, no prostě vydařenej víkend. Pak jsme teda trochu bojovali s tříhodinovou cestou zpátky, ale dobrý, dojeli jsme. (fotky zde)
Přes první tejden prázdnin jsem se slunila na terase, pracovala na úkolu na výtvarku (vzpomínky), šla na tři tréninky v týdnu, s Erasmákama strávila odpoledne piknikařením v parku, no prostě takovej relax. Měla jsem jeden den jít s Wolfgangem do hor - bylo fakt hezky. Ale ráno jsem se podruhý vysekala na kole a spadla na koleno, na kterým už jsem měla hezkej strup od minulýho tejdne. Takže jsem se sotva plazila a nikam nešla.. Furt to ještě není dobrý, ani po měsíci hojení. Asi budu mít pěkný jizvy. V tomhle stavu jsem odjela na víkendovej ženskej turnaj do Paříže. Ale nakonec jsem mohla hrát úplně v pohodě. Eiffelovku jsem viděla.. ale jenom z dálnice, jinak jsme byly celej víkend na hřišti :-(.Chtěla jsem tam po víkendu původně zůstat, ale psala mi Karolínka, že chce přijet do Grenoblu, a to je lepší program, takže jsem se vrátila  s holkama do města mezi horami. (fotky zde)
Kája s Večou přijely v pondělí 29.dubna a zůstaly asi čtyři dny. Byl to tejden plnej bouřek. Takovejch těch jarních, kdy chvíli svítí sluníčko a najednou se blejská a leje a hřmí. V úterý jsme se procházeli Grenoblem a šli na pokec k Fredovi domů, ve středu jsme vyzkoušeli Via Ferratu vedoucí na Bastillu, a ve čtvrtek vyrazili na kopec do cca 1400, na pevnost St.Eynard, na kterou koukám od září z okna. Hurá, dobito! Počasí jedinečný, nejdřív mlha že by se dala krájet, a najednou sluníčko a skvělý výhledy - zrovna, když jsme šli po hřebeni. prostě báječný.
Holky odjely v pátek lézt někam do hor na jihu a já s Fredem za jeho rodičema do Marseille. Měla jsem z toho setkání trochu strach, ale byli na mě hodný, moc se nevyptávali a skvěle vařili :-). Mám pocit že jsem pořád něco jedla. Když ne zrovna u rodičů, tak u Fredovýho bráchy a švagrový, která zrovna slavila narozeniny. Potkala jsem taky svoji úhlavní konkurentku, pětiletou Fredovu neteř, která je do něj úplně neuvěřitelně zakoukaná. Škoda že jsem si zničila CF kartu a s ní i všechny fotky za posledních cca 14 dní, ráda bych vám to všechno ukázala. Třeba to z ní v Praze ještě někdo vytáhne, ale moc nedoufám.
Konec prázdnin, krutej návrat do školy! Ale to až v dalším příspěvku.






Žádné komentáře:

Okomentovat