Catch la peuf, víkendový frisbee turnaj a pak už jen maličkosti

Právě sedím na prezentacích semináře "Pays de neige", na kterej jsme měli zpracovat historii vybrané vesnice. Za nás s Evou to v podstatě udělal celý Etienne, akorát jsme se tam s ním byly začátkem prosince podívat a teď jsme se naučily nějakej text, kterej k musíme k danému tématu odpřednášet... Těžká práce. Snad se nikdo nezeptá, kdo dělal tu plachtu, páč já na ní mám jenom pár fotek :-). Jinak všichni ty francouzi jsou úplně šílený a mají na plachtách strašně moc překreslenejch obrázků těch starejch vesnickejch baráčků. Nutno ale přiznat, že to vypadá dost luxusně. Ráda bych uměla víc kreslit..
Poslední týden (před posledním víkendem) jsem strávila víceméně v posteli, zotavujíce se z chřipky a předstíraje práci na Centru architektury pro Prahu. Akorát se nám moc nedařilo se nad tím s Alenkou sejít společně na Skypu. Ona totiž nejdřív v Praze dodělávala aťák, pak se učila chemii, pak jsem já jela na víkend pryč (o tom později) a tak jsme na tom společně pořádně probraly snad až včera, to jest den před odevzdáním. No a kolem dnešní půlnoci jsme to vzdaly. Co se dá dělat, nechť vyhrajou ti lepší. Já jsem se aspoň na dnešek vyspala :-).
No a teď ten víkend. Byl totiž báječnej. Jela jsem na "Catch la peuf", což je nepřeložitelnej název turnaje, který organizuje každý dva roky můj zdejší domácí tým Monkeys (ach to štěstí, že zrovna letos..). Odehrává se v horský vesničce Vajauny, která je propojená s lyžařským centrem Alpe d'huez. Vypadalo to na pěkně hnusný počasí, ale nakonec akorát v pátek nasněžilo a v sobotu se udělalo tak krásně, že jsem neodolala a vrazila aspoň na dopoledne před odpoledními zápasy lyžovat. Neuvěřitelnej pohled na všechny ty zasněžený kopce. Tohel mě nikdy neomrzí. Ale abych to neprotahovala, krom skvělých lyží se zlevněnými skipasy speciálně pro nás jsem byla v týmu co vyhrál turnaj, zaplavala jsem si zadarmo v příjemně teplé vodě v bazénu (do kterého jsme měli vstup zadarmo, stejně jako do sauny a páry a výřivky), skvělej jsem se najedla (dvě included večeře, snídaně s donáškou čerstvých baget až na pokoj, obědy jako bufet u tělocvičny), dostala jsem turnajový dres a disk, zúčasnila se nezapomenutelného svatebního průvodu za setmění s velkejma plápolajícíma svícema v rukou (jako oslava manželství páru, který se na tom samém turnaji před dvěma lety poznal) a taky sněhové bitvy s koulema z čerstvýho prašanu, pila jsem svařák... ale hlavně jsem se výborně pobavila s několika lidma a spoustu dalších trošku líp poznala (třeba teď už vím, že se mnou hrají v teamu ;-)). Vivat takovéhle turnaje, obzvlášť s přidanou hodnotou všech těch hor kolem. Chřipka se za ten víkend stala minulostí a teď budu sice možná ještě chvíli smrkat, ale jsem dost fit na to abych jela v pátek a pak v neděli zase někam lyžovat.

P.S.: V pondělí měla Camille narozky a tak jsme měli báječnej Cascatelle večer všichni dohromady v obýváku, s dortem, vínem, Macháčkem a Camillinou kanadskou kamarádkou Samuele. No a na úterý byl naplánovanej "Raclette" večer, přišla zas Samuele a byl tam i Souhil a moc nám to všem chutnalo. Mám ráda tyhle společný večery. Bude mi to chybět...
P.P.S.: Tak na to přišli.. Nebylo to moc těžký přijít na to, že to celý dělal Etienne. Ale tak doufám že to je prostě věc organizace skupiny, a ne jejich starost..