Pořád sotva vytáhnu pat z pokoje. Dneska jsem byla nejdál v Carrefouru a to mě schvátilo dost na celej zbytek dne a večera. Ale vrátili se poslední spolubydlící z vánočních prázdnin a musím přiznat, že když ve tři zarachotily klíče v zámku a já věděla, že to bude buď Wolfgang nebo Basak (protože Livia seděla v pokoji a učila se a Eva s Camille byl lyžovat), tak to ve mě vzbudilo velkou vlnu radosti. Byla to Basak, Wolfgang dorazil později odpoledne. Oba jsem je nesmírně ráda viděla. Mám tak skvělý spolubdlící!
Teď večer jsem se konečně dokopala k tomu si sednout k soutěžnímu projektu Centra architektury pro Prahu co chceme s Alenkou za týden odevzdat. Zatím jsme vymyslely místo. Je hustý, skvělý, nejlepší. Držte palce, ať mi nadšení vydrží. Mám na to asi tak zítřek, za kterej to musíme všechno (minimálně) vymyslet.
Žádné komentáře:
Okomentovat