Martí !!!

Tenhle týden jsem zůstala v Grenoblu. Šéf odjel na kola a dal mi bohatě práce, abych tu měla celý týden dost co dělat. Využila jsem svého pobytu v městě k tomu, abych konečně po měsíční únavě šla za doktorem. Stálo mě to celý jeden den, respektive dopoledne v čekárně a pak odpoledne při cestě do nemocnice na krevní testy. Jinde než v nemocnici za ty odběry totiž chtěli zaplatit asi 150 euro, a na takový špásy já nemám. Tak jsem volala na pojištění a oni řekli, ať jedu do nemocnice, že tam bych přímo neměla platit nic. Nicméně čekám fakturu na cca 30% té sumy, a pak to budu dál řešit s českou pojišťovnou. Je to vůbec poprvé, co jsem byla kdy v zahraničí u doktora, a bohužel asi ne naposled. Až přijdou výsledky krve, tak se zas někdy vydám strávit dopoledne do čekárny..

Jinak jsem po večerech odpočívala, maximálně jsem se byla projít kolem řeky, abych furt jen neseděla doma. Ve čtvrtek večer mě Jana pozvala na večeři do Cascatelles, studentského bytu kde každý rok bydlí 7 erasmaku - architektu a já jsem tam taky bydlela, když jsem tu chodila do školy. Bylo to jako návrat domů. Furt ta samá (pro 7 lidí dost malá) kuchyň, dvě velké terasy, obrovský obývák, stěna vytapetovaná pivními víčky, co jsme nasbírali během všech našich erasmáckých večerů.. výborný jídlo a výborný lidi, i když holt už ne ty samý co dřív.

V pátek jsem kromě práce ještě uklidila a nakoupila a večer mi přijela na návštěvu kamarádka Marta, z frisbee, co teď bude studovat v Ženevě. Akorát se tu minula s Fredem, který odjel slavit kamarádčiny narozeniny někam k Chambery. V pátek jsme kecaly tak o všem možným a pak spaly,než nás obě v noci probudil neuvěřitelně silnej hrom. Tak silny hřmění jsem podle mě ještě v životě neslyšela. Ráno jsme se zvedly brzo a šly do centra nakupovat co bylo třeba (rozuměj - když přijede dívka ze Ženevy, tak si tu chce mimo jiné i levně nakoupit, šamponem počínaje a vínem konče). Odpo jsme vyrazily spolu s Danielem na Coupe Icare, což je taková slavnost všeho, co lítá. K zemi se tam snášejí cca z 1000 m.n.m. nejrůzněji oblečení paraglidisti, ve vzduchu stojí vrtulníky, armádní stíhačky dělají synchronizovaně jedno salto za druhým a večer vyletí k obloze pár desítek balónů...

V neděli jsme se pořádně vyspaly a odpoledne vyrazily nejdřív na kafe a pak na Bastille, místní pevnost na kopci s pěkným výhledem na Grenoble, kam by se asi každá návštěva měla podívat povinně. Nahoře jsme se slunily a odpočívaly, a když už jsme se konečně zvedly, že půjdem dolů, tak najednou slyším "Tereza?!".. Byl to Yohann, můj předloňský buddy, který se tu o mě staral a pomáhal, když jsem před dvěma lety přijela do Grenoblu poprvé. Taková náhoda! Dal nám krátkou přednášku o historii urbanismu z ptačího pohledu a pak jsme společně s jeho kamarády šli zase dolů do klidu nedělních ulic. Martí si sbalila, pozdravila s Fredem, který akorát přijel z víkendu a odjela. A já se cítím jako znovuzrozená. Díky Martí!!! A la prochaine.