Tak jsem začala pracovat. Zatím kreslím studii rekonstrukce staré stodoly a jednu dřevostavbu na stavební povolení. Většinou to funguje tak že dostanu na papíře načtrnutý, jak by to asi mohlo vypadat a překresluju to do CADu a přitom vyvstane spoustu dotazu a potíží, případně různých vychytávek, které průběžně řešíme. I když to pro daný stupeň dokumentace není třeba, tak se hodně ptám na řešení různých detailů a prostě se snažím z toho vytěžit pro své vědomosti co nejvíc. K tomu jezdíme jednou týdně na kontrolní dny na staveniště a občas k nějakým klientům hovořit nad plány jejich nových baráků. Překvapuje mě, že šéf nedělá žádný 3D, ani modely, jen občas takovej pěknej pastelkama vyvedenej obrázek, jak asi bude dům vypadat v krajině. Klienti jinak těm plánům a fasádám a řezům vlastně dost rozumí. Zajímavý.
Kromě toho si povídáme tak různě o všem možným, třeba jsem zjistila, že za mlada byl 2 měsíce v Turecku, cestoval stopem, užíval Turecké pohostinnosti a když mu uplně došly peníze tak náhodou potkal francouzský kamarády kteří ho odvezli zpátky.. Turecko bylo (vzhledem k mé prázdninové cestě do této země) společným tématem, které nám vydrželo celý jeden večer. Jinak jeho syn (když byl ještě minulý týden doma), hrával za poledne na trubku a dost to dával.. A já jsem objevila ve "svém" pokoji kytaru, a když nikdo není doma tak taky hraju. Akorát má nilonový struny a já na ně nejsem zvyklá.. tak mám aspoň víc chuť zkoušet vybrnkávat. S jídlem to máme tak, že každý pondělí něco prostě přivezu a vaříme společně, z toho co je. Tenhle čtvrtek jsem se plácla přes kapsu, koupila hovězí a udělala guláš (s ryzi :-P). Myslím, že se moc povedl, aspoň podle reakcí. Tak bude mít Mari-Line (šéfova žena), co porovnávat, protože za týden jede do Prahy na nějakou konferenci (asi o kognitivní psychologii, nebo něčem tomu příbuzném).
poznamka k fotkam: jeste nejake fotky baracku kde bydlim a taky dukaz toho, ze ne vzdy je tu hezky...
Minulý týden jsme do Grenoblu jeli už ve čtvrtek, protože Jean-Luc učí ve škole a zrovna vybírali studenty do aťáku. A tak jsem seděla v knihovně a klikala a občas mu napsala, že potřebuju poradit a on přišel. A jinak jsem tam potkala spoustu francouzských kamarádů, co znám z doby mého Erasmu, což byla velmi příjemná shledání. Většinou byli dost překvapený, že tu jsem.. Mohla jsem si díky tomu taky vyzvednout kufr se zimními věcmi, který mi přijel z Prahy s Janou, kamarádkou z architektury, která tu je na Erasmu teď. Taky přijela Adéla z Velké Moravy, kvůli turnaji co byl minulý víkend. Měla levnější letenku během týdne, tak spala pár nocí u nás, než turnaj začal.
Víkendy vůbec dostávají úplně jiný rozměr, než měly kdy během školy (tzn. posledních minimálně 10 let). Víkend je prostě víkend a to se nepracuje, ale užívá a odpočívá. Takže první víkend v září byl ten slavnej turnaj, v Bourg d'Oisans, což je malé městečko asi 45 minut od Grenoblu, doslova mezi horami. Teda, abych byla přesná, tak turnaj začíná už v pátek odpoledne na plážovým hřišti tady v Grenoblu, večer se zavelí přesun a přes víkend se hraje normálně tam na trávě. Bylo úplně skvělý zase znovu potkat všechny Opice, se kterýma jsem během Erasmu hrála, a spoustu dalších o které se tým během posledního roku rozrostl. (A to včetně cca 3 nových batolat..) Jela jsem jim to tam primárně fotit, ale hned první večer jsem zjistila, že několik týmů má málo holek a nakonec jsem v sobotu hrála dva zápasy s Kent touched me, kteří sice skončili poslední, ale hraní s nima jsem si i tak moc užila. Jenom mě to rozlámalo natolik (přecejen jsem byla na hřisti poprve po 3 měsících a navíc trochu nemocná), že v neděli jsem sotva chodila, natož pak abych mohla ještě hrát. Jinak jsem kvůli únavě oba dva večery úspěšně praktikovala taktiku spaní, a to cca od 23:00 do 2:00, abych se čerstvá probudila a pokračovala v párty.. Jen mezitím většina lidí stihla nadobro odpadnout. Nedělní návrat domů byl krušný, čekali jsme asi hodinu v zácpě před Grenoblem a pak ještě museli za město k Fredovy do práce zaparkovat auto s půjčeným vybavením na hlídaném parkovišti a domů se svést s kamarády. Přijela jsem úplně vyšťavená a ještě posílala nějaké fotky z finále do novin, protože ráno měl o turnaji vyjít článek. Nicméně podezřívám je, že nakonec tam moje fotky ani nedali, protože jsem je poslala moc pozdě..
Moje fotky z turnaje...
Tenhle víkend jsme spolu s Janou a jejíma kamarády z bytu vyrazili na poho-výlet do hor. Takže dvě Česky, jeden Turek a jeho turecká kamarádka z koleje a dvě Kanaďanky. Nevěděla jsem moc, co jsou schopný ujít, tak jsem naplánovala jednoduchou trasu. Nakonec jsem udělala dobře. Sice fyzicky jsou schopný dost, ale boty ve kterých šli by to nedovolily.. Chudáci jejich nohy.. jedna vyrazila prostě v plátěnkách. Ráno to bylo taky napínavý. Jeli poslední tramvají, kterou se dal stíhat autobus, ale na zastávce kde měli vystoupit je začali kontrolovat revizoři. A protože s těma jízdenkami něco bylo, tak je nenechali vystoupit dřív, než o stanici později. Tak pak všichni běželi a já zdržovala autobus a nakonec jsme to zvládli. Jeli jsme do Chamrousse, což je nejbližší lyžarský středisko a přes léto evidentně cíl spousty výletníků a běžců. Vzhledem k tomu že jsme autobusem dojeli až do 1800, tak jsme hned měli krásný výhledy a pod námi se líně váleli mraky a svítilo sluníčko a byla to prostě pohoda. vylezli jsme cca do 2250, vrchní stanice lanovky, kochali se maličkým Grenoblem a velkými horami všude kolem.. Pohoda to byla celou dobu až do chvíle něž jsme začali sestupovat a zjistili, že na to nemáme moc času. Do toho nám vstříc začaly stoupat mraky, takže jsme moc nevěděli jak jsme ještě daleko.. Skončilo to sestupem po červený sjezdovce a mými bolavými koleny. Ale autobus jsme stihli. Dneska se z toho zotavuju, třídim fotky z turnaje a užívám si nicnedělání. Kolena naštěstí nebolí tolik jako včera.
P.S.: Vzhledem k mé táhnoucí se únavě a Fredově dlouhodobé bolesti zápěstí jsme se rozhodli jíst víc ovoce a zeleniny..
Žádné komentáře:
Okomentovat