Poslední týden v Grenoblu a první večer v Praze

Středeční radost z podařené úterní párty mě velmi záhy přešla, když jsem si uvědomila, že už je opravdu načase se začít učit. Nepamatuju si už přesně co všechno se během posledních deseti dnů stalo, ale bylo tam pár významnějších okamžiků, tedy: Párty s čechama a s Macháčkem (kostky) a hnusným pivem, příchod souseda z devátého patra (že prej i v těch pár lidech děláme velkej bordel), páteční zkouška z dějin moderní architektury (zadání znělo: když se potkaj Le Corbusier s J.L. de Meme a povídají si o Loosovi, co si tak můžou říkat), víkendové flákání a přemýšlení nad nesmrtelností brouka (jako fakt, takhle zabitej víkend už nechci nikdy zažít), sobotní noční procházka s Georgem po centru, odjezd kamarádů čechů :-(, pondělní učení na úterní zkoušku z Politique de la ville (aneb jak naložit se sídlištní zástavbou a jejími problémy), chřipka, rýma, bolest hlavy, středeční makání na čtvrteční odevzdávku ateliéru (vůbec to nechápu, ale strašně mi ten projekt vychválili!), středeční a čtvrteční vánoční obědy ve škole (nejdív s Erasmáky a s Colette, naší opravdu báječnou paní ze studijního, a pak s lidma a profesorama v ateliéru),čtvrteční Cascatelles večer se spolubydlícíma, plnej vánoční pohody a vánoční přání od Livie s drobnou kresbou našich portrétů.

V pátek jsme s Evou v půl sedmý ráno vyrazily do Lyonu na letiště, přebalovali jsme kufry (aneb já vzala všechny její vína a ona všechno moje oblečení, páč měla větší, ale, řekněme, "těžší" kufr. Pro Evu přišel na Ruzyni Honza s kapitánskou čepicí a cedulí "Miss Štouračová" a pak mě hodili i s rozbitým kufrem domů, a tak jsem tu. Po třech a půl měsících zase v Praze. Musím přiznat, že ačkoliv mám Grenobl a celej svůj Erasmus tam moc ráda, tak se mi stýskalo a na všechny jsem se fakt hodně těšila.
No a včera? Byla jsem doma asi dvě hodiny a pak jsem šla na naše tajný místo kousek za Prahou slavit oddílový Vánoce. Oslava Slunovratu, tak jak má být a jak už dva roky nebyla. Bylo to báječný, neb se tenhle rok sešlo cca 25 bývalých oddílových členů a vedoucích a všichni jsem spolu stáli u ohně a zpívali a vzpomínali a pak si člověk uvědomí, že i když ty lidi zná třeba jen zběžně, nebo z vyprávění, tak s nima má strašně moc společnýho, pravděpodobně velmi podobný zážitky z dětství a dospívání v oddíle, který měl po mnoho let ty samý tradice a zvyky..
Pak jsem šla "Na Blbý místo" s gymplem, a bylo to asi fakt blbý místo. Nebo minimálně fakt špatná obsluha. Asi neměli radost, že jim tam někdo dělá tržbu, takže nás málem vyhodili, když Filip dával ochutnávat svojí domácí medovinu... Ještě, že nespatřili moje francouzský čokoládový bonbóny. Ale jinak to bylo báječný, zase skoro celá třída pohromadě, ovšem nejvíc mě překvapil Milan s Majdou. Odcházeli jsme asi až ve tři, takže už jsem čtvrtou noc za sebou fakt málo spala, ale rozhodně to všechno stálo za to ;-).