čtvrtek 22. listopadu 2012

Refuge


Čau blogu!
Od pondělka sem seděla nad aťákem, tak moc že jsem nešla do školy skoro ani na jednu přednášku, za ty tři dny (pravda, že v pondělí mám volno :-)). Vlastně to nebyl ani takovej pres. Celkem jsem veděla, že to stíhám. Akorát stejně neumím udělat ty věci natolik včas, abych se poslední noc před odevzdávkou vyspala.. Tady to funguje tak, že máme v kalendáři semestru napsáno, že máme vše vyvěsit (jo, prezentace je před plachtou a je to asi lepší než power-point) do středečního večera, včetně modelů. Před první prezentací jsem to vůbec nevěděla, tak jsem plachtu suveréně přinesla ve čtvrtek ráno a nikdo s tím neměl žádnej problém. Při druhý prezentaci jsem to věděla, ale nestíhala jsem, tak jsem se tam byla ve středu večer podívat a když jsem neobjevila žádnýho profesora, kterej by to kontroloval a kterýmu bych se teda mohla omluvit, tak jsem s úsměvem odešla zase domů. Včera jsem si s vševědoucím výrazem jen došla zabrat místo na zdi :-).
Plachta byla hotová kolem desáté večer a to musí oslavit, že jo.. Odskočila jsem si teda na večírek ku příležitosti oslavy vítězství regionu Rhone-Alpes v Evropské soutěži Solar Decathlon. Dobře a zadarmo jsem povečeřela, se všemi jsem se pozdravila a za 45 minut jsem už zas byla na odchodu. Ale zadržel mě Yohann - prej si střihnem a když vyhraje, tak zůstanu ještě půl hodiny. Byla jsem tak unavená (no a jako vždycky trochu naivní) že jsem řekla ok, a když vyhraju já, tak teda můžu jít... :-)) Já to s těma sázkama neumím. A navíc jsem prohrála. Ale ještě že tak, protože pak jsem se na půl hodiny uplácla na diskotéhovým parketu před školní recepcí a to byl teprve ten správnej odpočinek a relax.
Domů jsem se vrátila o půlnoci a s veselou myslí jsme se bok po boku s Evou pustily do výroby modelů. Skončila jsem ve čtyři, fakt nevim co jsem na tom poměrně lehkym baráku tak dlouho vymejšlela.. A tři hodiny spánku mi teda fakt nestačí, takže dneska od rána chodím jak mrtvola. Po své odpolední (úspěšné, myslím) prezentaci jsem se stáhla do postele, a tam jsme spolu s mojí věrnou kamrádkou "bolestí hlavy po probdělé noci" přečkaly až doteď. Přetřídila jsem u toho fotky ze všech foťáků za poslední měsíc, pobavila se s Alenkou a skoukla dva díly Grey's anatomy (Ally už jsem dokoukala totiž :-()).
Ještě dodatek: Jako porota na prezentaci bylo nejenemo všech šest našich profesorů, ale asi dalších 10 pozvaných lidí, včetně gardiena stávající Refuge de la Pillate a jeho rodiny a jakésy vlivné osoby z C.A.F. ( Club alpine francaise). Hustý, patnáct lidí fakt.. Tomu říkám organizace. Jako měla jsem fakt celke radost, měli většinou věcný poznámky o věcech, co by člověka třeba ani nenapadlo řešit. A tím, že nepřišli až na poslední prezentaci tak nám tím dávají šanci to ještě nějak šikovně předělat.





Žádné komentáře:

Okomentovat