Víkend

Před minulým víkendem jsem si všimla, že je v Grenolu národní setkání k tématu "habitat participatif/groupé" - což je to samý co cohousing a to mě pořád zajímá (pro ty co neví - téma mé bakalářské práce). Už bylo samozřejmě na všech přednáškách plno... Byla jsem naštvaná jak mrak, ale můj dobrý přítel mi řekl, že jim mám zkusit napsat mail. I stalo se a jak už to ve Francii bývá, tak nic není zas až tak velký problém jak by se napoprvý mohlo zdát. Odpověděli mi zpátky za pár minut, že mě píšou na jednu exkurzi do místního cohousingu a na jednu přednášku. A tak jsem tedy tuhle sobotu vyrazila, nejdřív na přednášku o německém městě Tubingenu, kde jsou celé čtvrtě postavené ve spolupráci s budoucími obyvateli. Paráda. Navíc to tam přednášel můj profesor z aťáku, tak sem si třeba trochu šplhla :-).
Odpoledne mě čekala exkurze. Fakt jsem chtěla jít.. Ale neměla jsem nakoupeno, potřebovala jsem se vykoupat a taky začít dělat Refuge a večer byla v plánu párty... Tak jsem nešla. Ale třeba se mi to povede domluvit nějak soukromě. Pracovala jsem, abych měla lepší pocit, že se budu večer flákat. A taky jsem koupila nový prkýnko na záchod. Dřevěný, solidní, páč už jsme stihli rozsednout dvě plastový, od tý doby co jsme tady.
Párty se povedla, přišlo možná přes padesát lidí, potom i sousedi, a pak nám na terase přistál páreček jogurtů a bot neznámo odkaď. Asi jsme dělali fakt kravál. Celou tuhle sérii završila pondělní návštěva nějakých lidí, co se starají o blaho místních obyvatel. Říkali, že jsme asi měli párty a že jsem dělali hluk a že příště přijede policie místo nich. Možná byli prostě naštvaný, že jsme je nepozvali. Plán zní: před dalším "soirée cascatelles" upečeme pro sousedy dort :-).

 Vždycky když po nějaký takový párty vstanu, tak mě zajímá koho najdu spát na gauči. Souhil nezklamal, opět spali s Wolfgangem bok po boku. Na druhém gauči tentokrát pro změnu Angela. V podání některých se spánek protáhl až do odpoledních hodin a tak jsme začli uklízet až tak kolem druhý odpoledne. Výsledek: Osm pytlů s odpadem, 10 minut házení lahví do kontejneru, 2 hodiny práce doprovázené neutuchajícím smíchem a údivem nad tím, co všechno můžeme po jednom takovým večírku najít. Mezitím jsem se snažila klikat refuge a zase jsem sama sobě potvrdila, jak jsem šíleně nerozhodná.. Musím mít všechno. Nedělám kompromisy. Dělám REFUGE jako když Pejsek s Kočičkou pekli dort. Samý dobrý věci tam dávám, ale co z toho vznikne?