Víkend se nesl na půl v pracovním, napůl v odpočinkovým tempu. Tak jak to má být. Pracovat, ale umět si odpočinout. A tak jsem konečně dočetla můj urbanistickej strašák - text o Situacionalistech, co mám zadaný od konce září, a napsala svůj A4kovej názor na předložené téma, anglicky a francouzsky. Dneska jsem to odevzdala.. Tak 6 týdnů po ostatních. Tak uvidíme :-)
V sobotu jsem si byla házet s lidma z Monkeys v největším větru, co jsem si snad kdy házela.. Uplně mě to vyšťavilo. A taky jsem potkala shromáždění Italskejch katolíků, kteří tančili v kolečku kolem uprostřed stojící kapely. Jako nějakej japonskej turista jsem si je točila na mobil až do chvíle, než se u mě objevila mamina od osmi dětí a začala mi vysvětlovat že Bůh mě miluje. Vzpoměla jsem si na Multikemp, připoměla mi všechny ty super lidi co jsem tam potkala. Ale já asi nikdy nebudu věřit, že je život něco jinýho než biologie, chemie a fyzika..
V neděli jsme byli se spolubydlícíma a dalšíma třema erasmákama na výletě v Chamrousse, nejbližším lyžarským středisku tady... Pěkný, byla zima, byl dokonce i sníh, a tři zamrzlý jezera a usměvavá Basak poprvé na výletě. A nakonci cesty jeden svařák.
V pondělí jsme byly s Evou v kampusu. Koupila jsem si skipas a dopravu do 2 Alpes na 9.12... Věřím, že už bude spoustu sněhu, protože tenhle týden má v Grenoblu ustavičně pršet a zima je dost, aby v horách sněžilo. Moc se těším. Je to super, mít ty střediska takhle za humnama. Vynahradím si snad dostatečně to, že jsem loni nestihla být na lyžích ani jednou. Pak jsme jely s Evou do papírnictví, ale měli polední pauzu (k naštvání, ale zas nadruhou stranu maj můj obdiv, že si fakt na to jídlo udělaj čas). Měli jsme čekat hodinu a tak jsme šli na Vánoční trhy a daly si Raclette bagetu a obdivovali všechny ty home-made věci co tam prodávaj. A pak jsme se vrátily a já si koupila skicovací fixky ze kterejch mám velkou radost, akorát jsem tam nechala 30 euro.. Doma ve schránce mě čekal dopis od CAFu (ubytovací stipendium), že chtěj znova můj rodnej list, ne starší než 3 měsíce. Tak jsme jim tam jely s Evou vysvětlit, že u nás dostáváme rodnej list prostě když se narodíme, a že jim tudíž nemůžem dát originál, a že datm vystavení je kupodivu datovaný do roku 1988.. :-P
Po všech těhle objížďkách jsem sebrala poslední zbytky odvahy a sil a šla jsem prát do Residence Olympique ( místní koleje), protože už nám doma 14 dní nefunguje pračka a zatím nenainstalovali novou. Ale zapoměla jsem si prací prášek, takže sem si po cestě ještě musela odskočit do Carrefouru nějakej koupit. Když jsem se vracela tak usilovně pršelo.. Vyčerpávající pondělí..
Žádné komentáře:
Okomentovat