Všehochuť

V pondělí jsem se opila v baru, kde za pultem stála pěkná američanka, co žije už osm let ve Francii a co měla přítele čecha, takže mi celej večer chodila říkat český fráze a slovíčka, co se naučila. Věděla třeba, že podlaha je podlaha, to mě hodně překvapila. Nebo mi přišla říct, že "moře není vpředu" - teda spíš mi to napsala, protože jsem jí nerozuměla. Jak taky, když je to pěkná blbost, jako věta. Bar skvělej. Jestli někdy někdo přijedete, půjdeme tam.

V úterý Camille vařila paellu pro naší Cascatellskou rodinku. Ale Basak byla ještě v Turecku a Wolfgang odešel sledovat nějakej fotbalovej zápas (že prej stejně nejí krevety), a Livia byla ještě v devět večer ve škole.. Tak jsme pozvaly Martina a Frana, naše Erasmácký kamarády. Bylo to moooc dobrý.

Ve středu přijela Basak (hurá, všichni jsme hromadně objímali) a přivezla poustu dárků a dobrot a že prej bude vařit. Což se uskutečnilo dneska (čtvrtek večer). Tak jsem byla naštvaná, že jedu na trénink a zmeškám večeři s ostatníma. Ale trénink byl nakonec moc prima - budu hrát s holkama ženskou ligu a tohle byla první, čistě dámská příprava. Úplně mě to zničilo. Možná proto, že včera jsem byla na indoorovým tréninku. Nebo možná proto, že ke hřišti to mám hodinu jízdy na kole (a pak hodinu zpět). Ve škole je teď nějaká celonoční umělecká soutěž aneb "tu máš téma a ráno nám na to něco předveď). Chtěla jsem jít po tréninku, ale Basak je nemocná a všichni ostatní líný. Nakonec dobře, že nikam nemusím. Sedíme v obýváku a koukáme společně na l'auberge espagnole (takovej film o Erasmácích v Barceloně). A je nám dobře. A dostala jsem i talíř s tureckou večeří. Takže vlastně všechno skvělý :-)))