"Derriere les montagnes, la mer" (aneb za horami je moře), tak zněl název workshopu v Marseille. Během 24 hodin jsem se z příjemných 15ti stupňů a nulové nadmořské výšky přesunula do Livigna (1800 mnm, -15°C´). Bylo to napínavý, protože vlak mi jel v sobotu v sedm ráno, a i když jsem vyrazila s dvaceti minutovou rezervou, tak jsem stejně dobíhala, protože na tramvajových kolejích se stala v půl sedmý nehoda a tramvaj prostě dál jet nemohla. A busům v Grenoblu jsem ještě nějak nepřišla na kloub, neboť to nikdy nebylo potřeba. Tak jsem prostě běžela, v šíleným slejváku, s batohem na zádech a lyžem a lyžákama přes rameno. A najednou tam byla zastávka a bus jel za minutu a přijel na nádraží za dvě minuty sedm. A tak jsem stihla vlak do Ženevy - vlastně docela štěstí v tom ranním neštěstí. Musela jsem se teda dopravit až do Zurichu a tam jsem se potkala s tátou a s Karin a autem jsme, s trochou toho adrenalinu při přejezdu pohraničních hor, dorazili do Itálie. Proč do Itálie? No protože jsem neschopná a nezařídila jsem nic ve Francii, neb jsem v prosinci ještě neznala žádný centrum, kde by se mi chtělo jezdit celej tejden. Nevadí. Livigno bylo super. Jen jsem si od toho slibovala, že budu jíst míň než v Marseille, což se s návštěvama bufetu na sjezdovkách a s večeřema v restauracích moc nepodařilo. Pak jsem si říkála, že aspoň doma s prázdnou ledničkou už snad ten hlad přece jen přijde, ale dorazila jsem akorát doprostřed párty=rozlučkové večeře na počet odjíždějících Erasmáků, takže zase nic. Nadruhou stranu prima, protože jsem potkala v tramvaji pár lidí co akorát jeli k nám na byt a pomohli mi s lyžema..
Normálně lyžuju tak dohromady tejden za jednu zimní sezónu. Takže už mám splněno, ale vesele lyžuju dál (je načase si vynahradit loňskej rok, kdy sem to s bakalářkou na stole prostě nezvádla). Hned v neděli jsme jeli do stanice Courchevel, což je součást komplexu Trois vallées. Prima lyžování.. jako vždycky. Ale povedla se nám s Evou a Camille jedna drobná vykutálenost... Myslely jsme, že jsme furt na sjezdovce, ale najednou to byl spíš takovej přejezd lesem, a pak jsme přijeli k silnici, k autobusový zastávce, cesta končila a vlek široko daleko nikde.. Hm :-). Tak jsme se zasmály, a trochu zabruslili a zastromečkovali na cestě pro pěší která vedla zpět na sjezdovky a přitom jsme s úsměvem hlásaly o tom, že je to dneska opravdu "Decouvrir la station".
A dneska (úterý), jsme byli všichni na "Journée de ski" v 7 Laux pořádaný školní sportovní asociací. V ceně doprava od školy (to znamená dvě minuty od baráku), skipas, snídaně, oběd a svařák na závěr dne. K tomu jako přidaná hodnota tak 40 centimetrů novýho prašanu a mlha, že nebylo občas vidět dál jak na deset metrů. Výbornej zážitek. Jednou se třeba v tom hlubokym sněhu a na těch boulích fakt naučim jezdit, jestli to takhle bude pokračovat. No a po návratu společná večeře z "české kuchyně Terezka-Eva", tentokrát řízky s bramborovou kaší. Mnam. To asi aby můj žaludek nevyšel ze cviku..
Jinak tu teď s námi byla Liviina kamarádka z Itálie, která hraje moc pěkně na kytaru a ještě hezčejc zpívá a tak jsme včera měli hudební večer v obýváku a já sem si při té příležitosti trochu zpestřila repertoár, tak se teď tešim, až se všechny ty písničky naučim pořádně.
Žádné komentáře:
Okomentovat