Právě sedím ve francouzským rychlovlaku TGV směr Lyon.. Mám
za sebou týdenní workshop ve městě, který asi vůbec nezná zimu. Neboť v době,
kdy v Praze mrzne a v Grenoblu prší, tak tady mají sluníčko a 15 stupňů Celsia.
Poprvý v životě jsem jedla na konci ledna na terase před menzou. Mám strašně
ráda tyhle první dny tepla, kdy všichni vylezou ze svejch domácích brlohů a
najednou před školou posedávaj lidi na schodech, nebo před NTK na těch
lavičkách.. S tím rozdílem, že tady zřejmě podzim končí na konci prosince a
jaro začíná na začátku ledna. Když teda zrovna nefouká ten jejich šílenej vítr.
Mistral mu říkají. Člověk je proti němu skoro bezmocný. Obzvláště když, jako my
v pondělí, musí celý den dělat rešerši na pláži... Pak je celej slanej od těch
kapiček moře, co poletují vzduchem.
Ale to trochu předbíhám. Do Marseille jsme přijeli už v
neděli večer. Celkem záhy jsme zjistili, že autobusy jezdí jenom asi do devíti
do večera a že do bytu na pláži, který zařídila Camille, je to z nejbližší
stanice metra buď tak 30 minut pěšky, nebo tak spoustu peněz za taxík... A
přesně v tu chvíli, když jsme se rozhodli pro ten taxík (páč jsme táhli milion
věcí), tak před náma zastavila dodávka "servis social" (nebo tak něco, asi páni co čistí ulice), vylezl pán a po krátkém
rozhovoru slíbil, že nás všech pět sveze na místo určení.. Pět holek v zadních
prostorách dodávky. No ale dobře to dopadlo a kolem desátý už jsme byly
ubytovaný v našem novém "Cascatelles" v Marseille, nedaleko od pláže.
Když bych měla shrnout naše pracovní nasazení, tak v pondělí
jsme se prošli v Mistral-větru po všech možnejch plážích v Marseille (protože
zadáním byla revitalizace jedné z nich a jak jinak čerpat inspiraci, než vidět
všechny ty ostatní..), v úterý jsme se byli podívat s profesorem do
rekonstruovanejch doků a připravovanýho městskýho muzea, ve středu jsme měly
koncept (pracovala jsem ve dvojici s Camille), ve čtvrtek jsme ho usilovně
rýsovaly (trochu i v noci) a v pátek odpo byla prezentace. Byl to intenzivní
víkend. Neuvěřitelně plnej. Nejenom práce, ale prostě zážitků, tepla, moře,
jara, jídla... Joo, jídlo. Pěkně jsme si totiž vyvářeli, a když ne, tak jsme
šli buď do menzy, nebo do restarace na vynikacící vepřovou panenku, nebo jsme
si koupili pizzu v kamionu na ulici. To bylo skoro povinný. Náš rozměrný pan
profesor je totiž nesmírnej fanda do všeho jídla. Většinou se místo otázky
"Jak se máš" zeptal "Cos včera večeřela?" ... "Jo a
bylo to dobrý?" ... "Palačinky? A kdo je dělal?" A když mu
dojdou otázky tak začne předhazovat co všechno je třeba v Marseille ochutnat. A
když s náma zrovna fyzicky není, tak píše smsky jak nám chutnalo v tý
restauraci, kam jsme šli večer jíst. No, na vyprávění by toho asi bylo víc.
Takový ty drobnosti. Třeba že jsme jezdili do kampusu každej den autobusem
kolem l'unité d'habitation a nikdy jsme se k ní nešli podívat, nebo že kampus
leží v lese pár kilometrů za městem a jede se k němu kolem paneláků, který
rostou ze skály, a který sem si chtěla vyfotit. Stejně jako ty sedmikrásky
kvetoucí v začátkem února. Jednou se určitě vrátím a všechno to napravím.
V Grenoblu prší. Vstávám za 4 hodiny a jedu s tátou na týden
lyžovat do Livigna. Je čas jít spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat